Můj deník 4.-11.11.2019

bodie7(66)

Published in

#actifit

Words

867

Reading

4 min

Listen

Play

Matička zem

Zem je velkej učitel a v obecný míře by se asi dalo říct, že bychom měli trávit mnohem víc času na zemi (a taky samozřejmě ve stoje, ve dřepu...), než na gaučích, křeslech a židlích. Proč? Protože čím měkkčí podklad, tím ztuhlejší zpravidla bývá tělo. Už jste nakonec někdy viděli rozhejbanýho řidiče kamionu...? To je samozřejmě nadsázka, ale my si to často představujeme tak, že si po práci zaslouženě lehneme do gaučů, křesel a naše tělo povolí. To ale není nezbytně pravda. Vemte si, že máte třeba ztuhlý bedra, lehnete na gauč a ten se přesně přizpůsobí zakřivení vaší páteře? Kdo teda vlastně povolil? Vy, nebo gauč?

Gauč? Ouch!

Ten problém spočívá v tom, že ty měkký postele, pohodlný křesla a vypolstrovaný židle zkrátka odvedou práci za to tělo. Takže pokud je někde problém, gauč ho nevyřeší (což vám nakonec potvrdá každej od psychologa, přes životního kouče, až po fyzioterapeuta). Jakou má nakonec tendenci člověk, kterej v něm dlouho leží? Vstát a protáhnout se, ne? Stejně jako po noci strávený v posteli.

Měkoň a zpětná vazba

Druhej problém všeho toho změkčování spočívá v tom, že zpětná vazba je nulová. Když se člověk posadí na zem, bude se neustále nějak "ošívat". Bude často měnit pozice, protože něco někde začne bolet a znáte to pořekadlo o tom, jaká je nejlepší pozice, ve který sedět? Přesně ta, ve který teď zrovna nejste... Je tím myšleno, že žádná nejlepší pozice pro sed neexistuje. Je potřeba je měnit. Různě a často. Je to jako s tou slavnou Paracelsovou větou o tom, že rozdíl mezi lékem a jedem spočívá v množství podaný látky (o čemž se sice asi dá v některých případech polemizovat, ale jde mi o kontext). Takže jestli prostě člověk 8 hodin denně sedí v jedný pozici (byť sebedokonalejší), bude to bolet.

Gauče vytváří (ježiš to zní dementně, samozřejmě, že gauč nic nedělá. Je to nástroj) nějakej falešnej pocit, že je všechno v nejlepším pořádku. Nikdy jsem to nekoumal nějak podrobně, ale tuším, že to bude souviset s činností mozku. Nakonec třeba údajně existují studie, který tvrdí, že když si vezmete boty s velice tlustou a měkkou podrážkou, tak vlastně vytváříte na tělo mnohem větší tlak, protože noha hledá stabilitu a tak se k ní snaží skrz tu tlustou podrážku dostat. Tudíž vlastně "prošlápnete" mnohem víc, než kdybyste šli/běželi naboso, kde je mnohem větší tendenci k opatrnosti. Já tu studii ale nečetl a nevim jestli existuje. Údajně se to dělalo tak, že nechali lidi běhat po žíněnkách a měřili tlak na klouby oproti pevný zemi. Nevim...

Měkké tělo, měkká zem

Pokud to nevyplynulo z předchozích řádků, tak můj osobní názor je, že bychom se měli vrátit směrem k zemi. Zem je totiž, jak jsem ostatně avizoval, velkej učitel. Nakonec zem je to, kam člověk upadne, když uklouzne. Nebude padat do měkkýho gaučíku, ale na beton, led, dlažbu. Takže je možná dobrej nápad se s ní znovu seznámit, protože čím uvolněnější budou naše těla, tím měkčí se bude jevit. Základem podle mě je, na ní aspoň nějakej čas denně sedět, případně ležet. Já třeba osobně na zemi v podstatě spim. Respektive mám pod sebou 2 jogínský marimatky (takový ty hubený) a deku. Nic víc.. Občas se někdo zeptá, jestli se dokážu vyspat na posteli. A jo jasně, dokážu. Protože mě jde do jistý míry o tu robustnost (antifragilitu). Kdybych se nedokázal vyspat v posteli, nebylo by to moc praktický.

Taky převážnou část dne trávim naboso. Pokud si boty brát nemusim (protože zima, nebo etiketa), tak si je neberu. Protože je to zase určitá robustnost. Noha se zpevní, uvolní, navíc tu máme faktor otužování...No a v neposlední řadě na zemi sedim (a nebo cvičim). Celkem bez problémů zvládnu na zemi i kotoul, což je mimochodem super drill třeba na to padání. Člověk tam pochytá dost principů k tomu, jak upadnout a nezabít se. Ale to zase jindy...

4.11.-10.11.2019

Já to s dovolením jen v rychlosti shrnu, protože je to dlouho a já si stejně detaily nevybavuju (navíc jsem nefotil, ani nenatáčel)...Takže od začátku listopadu ještě dolaďuju nějaký detaily. Už jsem byl třikrát běhat. Jednou to byl delší výběh, podruhý intervaly a potřetí sprinty. Listopad zatím běhání vcelku nahrává, tak se toho pokouším trochu využít. Do čeho se trochu nutim poslední dobou je síla, takže převážně je můj trénink teď založenej na takových těch dovednostních prvcích. Sílu dělám taky. Ono se tomu nejde úplně vyhejbat, ale není to teď žádná sláva.

11.11.2019

Dnes jsem ve stojce potrénoval vytrvalost, což je prvek, kterej se nedá úplně odignorovat, když chce člověk minutu stát na rukách v prostoru (aby mohl dělat těžší věci). Takže šup čelem ke zdi a vydržet, vydržet, vydržet...

Fáze druhá spočívala ve švihadle. Což není něco, co bych preferoval pro vybudování vytrvalosti (preferuju spíš ten běh), ale může to bejt užitečnej nástroj. Například hodinu zkuste "běžet" na místě. Jednak je potřeba slušnej timing a rytmus, druhak se musíte naučit zvedat nohy, pak je tam taky určitým způsobem vedenej došlap...Když zase člověk skáče snožmo, tak si vybuduje poměrně slušnou svalovou vytrvalost a elasticitu v lejtkách. Takže má to něco do sebe.