Proč si beru do huby lidi, o kterých věřím, že to s humorem unesou?
A proč jim to pak dávám číst?
Odpovědi jsou jednoduché...
Chci aby na sobě a svých chybách pracovali?
A proč to dělám formou deníku, který je plný blbých keců?
Áááh, taxi řekněte, že mě to baví a jděte od toho pryč.
Já ty hej-ty psal v deliriu, kdo ví, co to je, tak může být rád, že jsem zas neskončil nahý na silnici mezi Rakovníkem a Strašecím hádám v jedenáct večer...
Mám štěstí, že už znám formu, jakou to nechat projít skrz a že si přitom dělám šoufky, by si mohla vážená uvědomit.
Opravdu: Mně by se to mělo prominout, napsal jsem i skladbu o tom, co cítím, když se to jméno řekne a docentka neodpověděla.
Mohla by být ráda, že ač jí je kolem šedesátky, tak o ní smýšlím jako o ženě.
Dělám si z toho teď prdel, ale zkuste to vzít vážně: Mně by s ní pokecy třeba nějakou dobu bavili, protože nějaké noty přečetla.
Jen mě nebaví otázky při hodině, typu: "Smím učit?"
Taxe nad to povzneste, když si vedu deník, jméno sem už cpát nebudu, ale jak mám teda nasdílet související skladbu?
Na to sere pes, dám ji sem.
Na moje hej-ty je to koneckonců odpověď na kterou už nejde nic říct.
Přátelé!!!
Mám za sebou 'skvjelý' den: S Jirkou Adamcem jsme strávili den v Práglu, je to můj biřmovací kmotr a váží za mnou občas cestu až z Nového Jičína.
Sešli jsme se jako tradičně ve Fantově kavárně cca v 8:40, pak jsem ho pozval na byt na Vinohradech, poslouchali jsme i skladbu pro docentku a říkal mi, že vše, co o ní říkám, je ze skladby cítit.
Oběd jsme si dali v kantýně u Václaváku, teď nemám páru, jaxe to tam jmenuje. Dál jsme pokračovali k Mirce, kuchařce z tábora, ze kterého se s Jirkou známe.
Paxme zavítali na Fortnu u Pražského hradu a nakonec skončili ve škole, kde jsem zahrál dvě z deseti skladeb, které ode mě dneska Jirka slyšel, pomodlili jsme se a rozloučili.
Krásný den...
Nakonec mi říkal, že takové hloubky, jaké já hledám v tónech neslyší každý den a ta hloubka ho i udivuje...
Mám ho rád, je můj.
Dvacet fotek z dnešního dne si nechám pro rodinné účely.
