Nepoužívám, nevedu a neučim. Nedává mi u hobíků a amatérů moc smysl...
Tak si to pojďme nejdřív trochu nadefinovat. Slovem striktní míním přísně přesný (to je ale slovní spojení!). Programmingem mám na mysli tréninkový program, nebo chcete-li cvičební plán. Dohromady tedy dostáváme přísně přesný cvičební plán. Ale dost srandy...
Jedná se o plány, který se často prodávaj po internetech v rámci online cvičení a tréninku. Někdo, kdo Vás jaktěživ (tohle slovo existuje?) neviděl, po Vás za tisícovku šlehne kusem A4, na níž je napsáno, že v pondělí děláte třeba shyby, deadlift a tricák, zatímco v úterý biceps, prsa plus dřepy a to typicky v 5 sériích po 5 opakováních. Nebo tak něco. Nebo že v pondělí běháte intervaly, ve středu objemy, v pátek pyramidu a v sobotu třeba regeneraci.
Já se teď vůbec nechci bavit o kvalitě takovýho programu. Mně je to víceméně šumák, ať si každej prodává a kupuje co chce. Moje peníze a můj čas to koneckonců není a každej děláme co umíme a děláme to, jak to umíme. A vůbec nepopírám, že to někomu může pomoct (byť si myslim, že na začátečníky funguje kde co). Ale já to nepoužívám z jinýho důvodu a tím je, že nikdo mě z principu věci nezná líp, než se znám já sám. Já vim, jak se cejtim, kdy dokážu absolvovat těžkej trénink a kdy je to spíš kontraproduktivní. Taky žiju ve světě, kterej není stálej a kde se dějou věci, nad kterýma nemám (a ani nevyžaduju) kontrolu. Takže i kdybych se nakrásně rozhodl, že zrovna ve středu 4.8.2021 poběžim 27 kilometrů a to 5x5 km pyramidu + warm-up a cool-down, tak se může stát tisíc věcí. Může mi bejt blbě, můžu si odpálit třeba koleno, může bejt fakt hrozný počasí, může se stát něco, kvůli čemu budu muset odjet. A já jak netvrdim, že nebudu trénovat vůbec, protože mám bolístku, nebo jsem se špatně vyspal a nebo venku zrovna pršánkuje... To vůbec, ale potřebuju, aby byl můj trénink na takový situace připravenej. Aby byl dostatečně flexibilní. Pružnej. Abych mohl reagovat třeba na to, že je fakt krutá bouřka, "zasekne" se mi koleno, nebo jsem naprosto na pračky... Já totiž nejsem profesionální sportovec, neživí mě to a nehodlám si svůj život stavět kolem tréninkový jednotky, protože mám na práci dalších tisíc věcí.
Takže jsem zkušeností a díky člověku jménem Petr Růžička, kterýho s radostí zmiňuju čas od času (mimochodem dneska s nim má někde někdo podcast, ale zabte mě, abych si vzpomněl kde a s kým), protože mi v tomhle chápání hodně pomohl, došel k tomu, že je třeba se zaměřit spíš na tréninkový principy... Takže jsem si pár plánů prošel, vyzkoušel co a jak a dneska si ten programming dělám sám. Protože už tak nějak vim, co mi sedí, co funguje a jak.
Jeden z takových tréninkových principů, je jeho progresivita. Když už člověk něco dělá, něčemu se věnuje, je asi celkem dobrý nemlátit jen prázdnou slámu a neházet energii zbůhdarma z okna ven, ale někam cílit a k tomu cíli se posouvat. Už jsem o tom psal nakonec třeba tady. Ale ten progres může vypadat různě. Nemusí to bejt jen počet naběhaných kiláků, čas a nebo nazvedaný kila. Dá se měřit na desítky způsobů, od TUT (Time Under Tension=čas pod tenzí), přes tepovou frekvenci.
Souhrnně tyhle principy dokonce měli svoje pojmenování > biofeedback, ale dva lidi, kteří o tom měli informace na svých webech (ze kterých jsem zejména čerpal), to stáhli. Takže se možná pokusim o nějakej článek já, nebo Vás můžu tak max odkázat na samostudium a nebo mi napište.
Závěrem jen podotýkám, že striktní program (nebo cvičební plán chcete-li), není špatně. Netvrdim, že se podle toho nedá řídit a nemít úspěchy. Já si jen nemyslim, že to je nejlepší nápad pod sluncem, pokud teda fakt nechcete trénovat profesionálně. V rámci tréninkových plánů se nakonec stejně škrtá a dělají se změny, protože opravdu jen málokdo je schopen a ochoten ho absolvovat od A do Z, takže je to poměrně často takovej hybrid mezi tím, co je psáno a tím, co je nakonec opravdu uděláno. Člověk totiž míní a život mění...
A nakonec jeden chytrej citát:
Lidi vzdělávejte. Zvířata trénujte.
