Díl 24.
Tak si tady tak sedim, spát se mi nechce a tak si dávám dohromady nějaký pohybový koncepty. A napadá mě, co vlastně dělá rozdíl mezi tréninkem a pohybem. O několika (spíš filosofických) důvodech už jsem někdy psal, ale čistě pragmaticky je to například progresivní přetížení.
Progressive overload velmi jednoduše tkví v tom, že zkrátka každý trénink (nebo cyklus) odvedete víc práce, než trénink (cyklus) minulý. Zkrátka postupně zvyšujete objem a tréninkovou intenzitu. Přičemž bych rád zdůraznil slovo postupně. Smyslem tréninku není poblejt se, ale rozumně a systematicky navyšovat odvedenou práci. K tomu přitom nemusí jít nutně o víc kilogramů na čince, nebo větší počet odběhaných kilometrů. Může jít taky o kratší přestávky mezi sériema, či mezi jednotlivýma tréninkama. Zvyšovat se taky může počet sérií samotných. Počet opakování. Tempo. Rozsah pohybu...Možností je zkrátka (skoro) neomezeně.
Samozřejmě že ne všechny proměnný se zvedají najednou. Když jeden trénink uběhnu 10 kilometrů, ten další můžu uběhnout 11 km, nebo těch 10 uběhnout o třeba minutku rychleji. Možná, že dokonce snížím počet kilometrů na 8, snížím i rychlost, ale zlepší se mi tepová frekvence, nebo je poběžím na profilově těžším povrchu. Skoro vždycky se zkrátka dá v něčem zlepšit... V tréninku není nutný se za každou cenu každou jednotku zlepšit ve všem (ono to ostatně ani dlouho nepůjde), ale jemnýma, malýma, postupnýma krůčkama se posouvat vpřed.
Když zkrátka člověk něco trénuje, posouvá se k určitýmu bodu. Je to nějakej systematickej proces za účelem dosažení nějakýho vytyčenýho cíle. Naproti tomu pohyb se dělá pro pohyb samotnej.
