Kruhový trénink

A proč nejsem úplně jeho fanouškem...

Koncept cvičení, který se nám už dlouhá léta drží ve fitness světě, spočívá v tom, že cvičenec postupně zdolává cviky (nejčastěji zhruba mezi 8-12) v časových intervalech (nejčastěji přibližně mezi 30 a 60 vteřinami) s velmi krátkými pauzami (cca do 15 vteřin) pouze na změnu stanoviště.

Pro příklad si představme, že návštěvník takové hodiny začíná na stanovišti A, kde 30 vteřin skáče přes švihadlo a po uplynutí časovýho rámce pokračuje na stanoviště B, kde provádí 30 vteřin třeba kliky, následuje stanoviště C, D, E a tak dále. Cviky jsou přitom dopředu známy všem a po 8-12 stanovištích následuje delší pauza, zhruba 2-3 minuty na vydýchání a pokračuje se kolem číslo 2, případně 3... Smyslem celého cvičení zpravidla je, procvičit celé tělo a rozvinout jisté kvality, například svalovou vytrvalost.

A metodik, jak takový "kruhák" sestavit, existuje celá řada. Někdo prokládá silové cviky těmi aerobními. Další střídá komplexní pohyby (řekněme dřep) s těmi izolovanějšími (třeba výpony). Protože je takové cvičení často pestré a poměrně rychle odsýpá, je to zřejmě pro majoritu návštěvníků fitness center poměrně zábavný způsob, jak si dát trochu do těla a spálit nějaký ty kalorie.

Já se ale přiznám, že tomuto způsobu cvičení úplně neholduju, sám pro sebe ho nevyužívám a není to zrovna něco, co bych preferoval u svých svěřenců (byť ho taky zvládnu použít, když je nejhůř)...

Má to hned několik důvodů

• Těch cviků je v "kruháči" na můj vkus hodně, což z něj podle mě činí vhodnější nástroj pro pokročilejšího cvičence. "Normální" člověk, co o cvičení nezavadí jak je rok dlouhej, má často co dělat s 1-2 pohybovými vzorci, natož s 8-12...
• Vysvětlit skupině lidí tolik cviků s sebou přináší poměrně zábavné momenty. Schválně někomu zkuste říct 10 náhodných slov v řadě za sebou a pak se ho zeptejte, jaký bylo třetí. A teď k tomu přidejte ještě omáčku okolo, každý to slovo trošku okomentujte, přidejte k němu 1-3 věty, který ho vystihujou a pak je ještě nechte hrát tichou poštu, kde si budou vzájemně předávat, co si zapamatovali. To je v kostce kruhový trénink. Co začne na jednom stanovišti jako dřep s tlakem nad hlavu, končí jako mrtvý tah jednonož s předpažením do úklonu. (ano trochu přeháním).
• Komplexnější pohyby je třeba modifikovat, nebo zjednodušovat. Dost dobře si nedovedu představit třeba striktní TGU (turkish get-up) s kettlebellem, nebo odhod medicinbalu se sprintem. To je během 30 vteřin tak na 1-2 opakování.
• Vyžaduje široký portfolio pomůcek, což z něj imho dělá lepší nástroj do fitness center, spíš než tělocvičen. Sejde-li se například skupina lidí, která je hodně zkušenostně a váhově rozdílná, může to vyžadovat spoustu různých vah jednoručních činek, či kettlebellů.
• Špatně se plánuje a progresuje. Jeden člověk navíc, se kterým nebylo počítáno, dokáže rozhodit trenéra skoro k pláči. (ano to je taky hyperbola)
• Je-li skupina opravdu velmi rozdílná, co se zkušeností týče, jen těžko si trenér vezme 2-3 nováčky a bude s nimi pracovat bokem sólo. Jsou zkrátka vhozeni do vody a učí se plavat společně s ostatními.
• Občas člověk nepozná rozdíl mezi tím, kdo cvičí a kdo hodinu vede, protože trenér zmateně běhá od jednoho stanoviště k druhému a snaží se velmi jemně vmanévrovat klienta tam, kde ho chce/potřebuje mít, aniž by mu ideálně přerušil jeho cvičení, neb času je zatraceně málo. Činí tak převážně neverbálně.(i to je nadsázka)
• Díky velmi krátkým pauzám téměř bez odpočinku a spoustě podnětů se celej body-mind systém rychle vyčerpává a trénink se tak poměrně rychle stává spíš bojem o přežití.

Oukej, to by asi tak stačilo a teď se pojďme trochu zklidnit a narovinu si říct, že většina těch věcí se dá řešit. Abych teda jen nehejtoval. Chce to jen trochu zkušeností a kreativity...

Ty pohybové vzorce, které se budou cvičit v samotném kruhovém tréninku, se dají odjet v rámci rozcvičky. Takže si je například všichni vyzkouší společně ještě dřív, než "dojde na věc". Tím odpadne i problém s tím, že nikdo si nepamatuje nic, neb všichni si pamatují alespoň něco. "Kruhák" se taky dá více či méně opakovat v určitým časovým rámci. Například měsíce, dvou, či tří. Neříkám, že musí bejt nutně stejnej, ale může se jet dle předem nastavený šablony, což nám zase umožní ho lépe plánovat a progresovat. Komplexnější pohyby (jak už jsem ostatně naznačil) se dají rozeparovat na menší části, případně modifikovat tak, aby šel použít. Nováčky lze řadit do dvojic (mám-li k tomu podmínky). A vysvětlovat lze v přestávkách, na začátku, či na konci. Během "kruháče" už pak jen individuálně navádět a dopomáhat. Jinými slovy všechno lze řešit...

I přesto však stále preferuju jiný nástroje a způsoby, jak někoho trénovat, či učit. Ty podle mě líp odráží to, v jakých podmínkách funguju, můj charakter a nakonec i to, co se snažím předat dál.