Jestliže jste někdy vkročili do gymu, nebo nějaký tělocvičny, ať už na hodinu třeba kruháče, či individuální lekci s osobním trenérem, asi jste si všimli, že každý cvik a každá pozice, má jistá svá (často poměrně striktní) pravidla. Takže jste se setkali s pokyny jako například:
A tak dále...
A nic proti tomu samozřejmě. Pohybovat se v těch přesných úhlech má svůj smysl a účel. Nakonec čím častěji člověk nějakej pohybovej stereotyp opakuje a v čím větší intenzitě se odehrává, tím spíš se chceme blížit k tomu optimálnímu rozložení sil. Ať už z hlediska antropometrie (stavby těla), tak biomechaniky pohybu. A svou nezastupitelnou roli taky jistě hraje ve chvíli, kdy trenér/terapeut potřebuje, aby člověk určitej vzor dobře "nacítil", navnímal a "zažil" si ho. Zautomatizoval. A v neposlední řadě pochopil, protože jedině pak si může případnou korekturu provádět sám. Což je podle mě ultimátní cíl trenérství > předat veškerý svoje znalosti přijatelnou (rozuměj srozumitelnou) formou tak, aby od něj odcházela sebe si vědomá lidská bytost a mohla s nově nabytým vzděláním naložit tak, jak sama potřebuje a uzná za vhodné. O tom ale třeba jindy...
Na druhou stranu mám trochu pocit, že význam toho striktního pohybu plnýho pravidel a mantinelů občas zbytečně přeceňujeme. Protože život je vlastně nakonec dost chaos, "nepořádek". My se v životě nepohybujeme jen účelně. Jsme živej organismus ve 3D prostoru (a nebo možná ne, to je teď jedno) a jsme schopný se pohybovat v různých směrech a úhlech. Nejen dopředu, dozadu a do stran. Umíme pohybovat jen jednou půlkou těla, jednou kloubní strukturou, jedním svalem a nebo skupinou. Dokážeme to nezávisle na druhý polovině těla, nebo v jejich synergii. Byla nám dána rotace, ohýbání a tak dále. A to všechno ještě ke všemu v měnícím se a rozmanitým prostředí, kde jsme konfrontovaný s jistou mírou nahodilosti a věcí, který nejsme schopný předvídat.
I na základě toho si myslím, že důležitá část pohybový praxe je částečná simulace takovýho prostředí. Prostředí, kde musíme reagovat i na podněty, který nemáme plně pod kontrolou a řešit úkoly, o kterých máme jen málo informací. A to často, řekněme, velmi nekonvenčně. :)
Na videu je jen malej drobek k inspiraci. Říkám tomu "Roztahovaná". Pokud ale znáte společenskou hru Twister, tak tohle je vlastně taková fitness verze. :)
