14.11.-20.11.2022 a 21.11.-27.11.2022
Dalších 14 dní uplynulo jako voda. Lepší tréninky a dny se střídají s těma horšíma. Ale takovej je život ne? Všechno není pořád sluníčkový, veselý a tak dále. Ostatně to bychom si pak těch vzácnejch chvil, kdy jde všechno zdánlivě samo, moc nevážili...
Něco trénovat, to je vlastně dost fuck up sám o sobě. Něco jako nekonečný selhávání, střídaný zábleskama radosti, který ale vzápětí znamenaj postup na další úroveň, což zase znamená kupa selhání a tak tenhle koloběh pokračuje dál. Asi jako když si pes honí vlastní vocas...
Ne nadarmo se asi říká (byť je to klišé jak prase), že cesta je cíl. Ale dost bolo filosoficko-depresivního okénka!
Tento málo optimistický úvod mají totiž nejspíš na svědomí dvě nové dovednosti, kterým se věnuju, lezou mi na mozek a škádlí mou zdánlivou vnitřní stabilitu.
První z nich je střelba na koš. A příliš mi to nejde. S míčem jsem zrovna celkem kamarád, ale přeci jen ho preferuju ve chvíli, kdy ho mám u nohy. V rukách to prostě tolik nemám a "necejtim". Tohle je každopádně krátká ukázka z druhého tréninku, nechť se i 
Tím druhým skillem je nová věc v žonglování se 3 míčkama a moje premiéra v prohazování nejen míčků, ale i rukou. A než tohle můj mozek pobere se všema 3 balónkama, musel jsem pokorně sklopit uši a dva z nich odložit. Ona to i tak byla chvíli zajímavá pohybová hádanka. :)
Schválně si to zkuste!
Jinak se momentálně konstantně na denní bázi věnuju 3 věcem. První z nich je ranní "kartáčování", Qi-gong a večerní meditace ve tmě při svíčkách. Vlastně by se tak trochu dalo říct, že ranní hygienu střídá fyzická hygiena a nakonec přichází na řadu ta duševní. Plánuju, že tak za rok se podívám do Garmin app a můžu tam najít celkem zajímavej údaj o tom, kolik času jsem to vlastně proležel, proseděl a prostál v meditace. Zatím bych odhadoval, že průměrnej denní čas je tak 10 minut. Takže by to za rok vycházelo na na cca 3650 minut. To není úplně málo...
Qi-gong
