Zima a tma začíná být na můj vkus poměrně dlouhá. Nikdy mi nějak zvlášť nevadila, protože v zimě jsem toho v předešlých letech moc nenaběhal, ale letos je to v kontextu toho určenýho cíle nesmysl, takže jí musim nějak přetrpět. Nicméně mi fakt chybí teplo a slunce. Ne že bych snad výhradně běhal po tmě (často teď provozuju takovej dopolední běh na lačnej žaludek), ale zkrátka je mi nějak příjemnější běžet v teplu a na slunci. A to i z hlediska vrstev, který si člověk musí obléknout.
Má to samozřejmě i svoje světlý stránky. Jsem například (zřejmě i díky jiným používaným metodám jako jsou studený sprchy) otužilejší. Zimní běh taky občas přináší sníh a ledovku, což člověka nutí do dobrý techniky a pak je taky obecně venku míň lidí, takže člověk nemusí na stezkách kličkovat mezi kolařema, kočárkama, bruslařema a tak dále...
Co se týče běhu, byl leden jako na houpačce. Nejdřív jsem byl nucen kvůli problémům s kolenem pokračovat ve fartleku (chůze + jogging + tempový běh + sprint), abych někde za půlkou problém (zdá se) definitivně vyřešil a mohl běhat bezbolestně. Kilometráž jsem znovu lehce navýšil (103 km) a ačkoliv jde zatím spíš o takový baby steps, pořád je to víc. Jsem oproti předpokládanýmu plánu pozadu, ale člověk míní, život mění. Nebo tak něco...
počet naběhaných kilometrů v jednotlivých měsících počínaje zářím
Z čeho mám radost je to, že moje vytrvalostní kapacita se obecně dost rozšířila od doby, kdy jsem se věnoval hlavně silovým záležitostem s vlastní vahou. Protože se nevěnuju jen běhání, ale beru rozvoj vytrvalosti obecně jako hlavní cíl, jsem například schopen mimo jiný skákat snožmo přes švihadlo dlouhý minuty v kuse, jít 20 minut výpady vpřed a zvládám s přehledem i lokomoci po čtyřech ve víc jak minutových intervalech. Přirozeně samozřejmě zase klesají moje silový schopnosti, ale snažím se to držet na úzdě tak, abych příští projekt nezačínal úplně z nuly.
Mimo to jsem asi dva měsíce dozadu začal praktikovat pravidelný večerní meditace. Zase to není úplně něco, co by bylo na vrcholu žebříčku priorit, ale pár minut se pokoušim si pravidelně najít. Celou takovou tu víc, řekněme, jógovou praxi si nechám v záloze na horší časy, ale pár minut "duševní očisty" ještě nikoho nezabilo. :) Minulej měsíc jsem takhle proseděl/prostál cca 5 hodin. Držim se zcela jednoduchých pravidel - najít si polohu, kde dokážu udržet "rovnou páteř" a dokážu v ní spočinout "bez hnutí".
Mno... mám za sebou první třetinu týhle srandy. Ta další už by měla obsahovat i nějakej ten půlmaraton. Jinými slovy víc kilometrů, víc času, víc žrádla, víc ionťáků... :)
