Mít otevřenej, pohyblivej hrudník se hodí pro spoustu věcí.
Jednak to odlehčí tý bederní a krční části zad, druhak se pohyblivej hrudník může roztáhnout do stran a poskytnout plicím prostor na dejchání, no a za třetí pokud hrajete sport, kde je zapotřebí dost rotace (typicky golf, hokej, nebo tenis), může Vám to výrazně pomoct při nápřahu a tím pádem úderu.
Tady je jeden takovej strečinkovej cvik, přičemž tohle považuju za úplně základní variantu. Dá se na něm stavět dál. Můžete si hrát s postavením nohou (natažený, pokrčený, na sobě, vrchní noha přes a tak dále), rukama třeba dělat půlkruhy nebo kruhy. Zkrátka je toho spousta. Ale vycházim primárně z týhle pozice. Upozorňuju přitom, že pokud za sebou máte nějakou historii hejbnutejch plotýnek a obratlů, tak veeelmi opatrně obecně s těma pozicema na zádech.
Takže si lehneme na záda, přitáhneme kolena k hrudníku (a už tady můžou vzniknout jisté potíže, takže pro někoho to bude na pár týdnů to jediný myslitelný) a roztáhneme páteř po podložce, jako kdyby chtěl člověk bejt co nejdelší. Chvíli se můžeme pohupovat ze strany na stranu a pokud to nedělá problém, lehneme si na bok, kyčle a kolena svírají úhel cca 90 stupňů (může to být klidně o něco málo víc). Spodní ruka je natažená od těla a vrchní zatím spočívá na ní. V týhle pozici chvíli spočineme. Po nějaký době blaženýho spočívání se zhluboka nadechneme (nosem) a při výdechu zvedneme horní ruku a natáhneme jí za sebe do dálky (viz obrázek). A když říkám do dálky, tak tim myslim do dálky, ne primárně na zem. Je to spíš jako kdyby člověk přikládal k zemi lopatku, než hřbet ruky... Takže teď jednak myslíme na to, že chceme bejt co nejdelší a zároveň se chceme roztahovat do stran. Je to jako kdyby byl člověk nataženej na skřipci. Dýcháme přitom hezky v klidu do bříška.
Ve chvíli, kdy v tom člověk bezútrpně dokáže spočívat minuty, může si začít hrát. Ale to si necháme na jindy. :)
