Hrál statečně, kdyby ta výměna na céčku proběhla jinak, bojím se, že bych čelil remízové pozici.
Ale hrát to mohl i s tou věžkou míň, když se vzdal.
Prý jsou všechny věžovky remízové, ale s nestejným počtem věží už to neplatí, ale i mezi nimi se najdou takové, které jdou hrát.
Táta měl dva volné piky a proti mým čtyřem na královském křídle vzdorovaly tři, kdyby stáhnul věž na éčko, mohl to ještě hrát.
Jsem hrdý, že se držel s materiální ztrátou, takové partie jsou nejlepší, nejprincipiálnější. Kdyby ta výměna na céčku proběhla jinak, myslím, že jsem mohl o materiál zase přijít.
Jsem rád, že jsem v sobě probudil šachovou minulost, facebook si toho všimnul už před časem a denně na mě skáčou šachové puzzle.
Táta je v šachách docela dobrý, tak akorát, aby mě to bavilo, jsme skoro vyrovnaní.
Po nasdílení partie jsem měl trochu schízu ohledně posledních tří tahů, zapsal jsem si je blbě a podle fotky výsledné pozice jsem je opravil.
Chytil jsem z toho na chvíli schízu, protože jsem se bál, že to nezrekonstruuju.
Během partie se mi vrátil starý pocit, ten při kterém si hladím nohy a kývu se, bylo to v té situaci vazby na céčku.
Alespoň mám trochu ponětí, co je to za pocit, napadá mě: strach, ztráta, nervozita...
Dnešní partie byla každopádně super, těším se na další taje, které odhalí šachovnice.