Lately, I've been facing a shortage of Hive-time, leaving me several weeks behind on my #beersaturday posts. Shame on me! Finally, the time has come to recount my visit to the Steam-Powered Brewery located in the village of Lobeč. We stopped by three weeks ago, right after taking a stroll through the Kokořín Landscape Park. As my loyal #beersaturday followers are aware, there are hundreds of microbreweries scattered all around the Czech Republic, with many boasting a legacy spanning centuries. Lobeč Brewery was purportedly founded in the mid-16th century. Obviously, it was not steam-powered back then. The most notable figure associated with Lobeč Manor and the brewery is Albrecht von Wallenstein, one of the most prominent and influential individuals of his time. However, for now, let's delve into the brewery's more recent history, which bestowed upon it a contemporary facade and the steam engine that once was the heart of it.
Poslední dobou nemám na Hive tolik času, kolik bych chtěl, a tak jsem spoustu postů pozadu. Včetně těch pro #beersaturday. Hanba mi! Teď konečně došlo na Parostrojní pivovar v Lobči. Byli jsme tam už před třemi týdny, hned po procházce Kokořínskem. Jak určitě víte, v Česku jsou stovky minipivovarů, a spousta z nich se může pochlubit mnohasetletou historií. Pivovar v Lobči byl pravděpodobně založen někdy v polovině 16. století. Tehdy ještě samozřejmě nebyl vybavený parním strojem. Asi nejznámějším majitelem lobečského panství, a tedy i pivovaru, byl Albrecht z Valdštejna, jedna z nejvlivnějších osobností své doby (nedávno se tu o něm rozepisoval
@krakonos). Ale my se posuňme v čase k modernější historii, do doby, kdy pivovar dostal parní stroj a také svůj současný vzhled.
In 1891, Rudolf Cicvárek, a lawyer, politician, and aspiring entrepreneur, took ownership of the brewery, setting in motion an ambitious reconstruction project. With the introduction of a state-of-the-art steam engine, the brewery experienced a significant surge in its annual production. Unfortunately, despite his grand vision, Cicvárek's extravagant investment led to his financial downfall, forcing him to sell the brewery. Nonetheless, during the 1910s and early 1920s, the brewery managed to flourish under new owners, reaching its zenith. However, the First World War disrupted the brewing industry, resulting in a scarcity of malt and hops and a general decline in demand.
V roce 1891 koupil pivovar právník, politik a podnikatel Rudolf Cicvárek. A hbitě započal největší rekonstrukci v jeho historii. Pořídil také zmíněný parní stroj, tehdejší výkřik nejmodernějších technologií, a podařilo se mu řádově zvýšit produkci pivovaru. Ale měl velké oči, rekonstrukci neufinancoval, předlužil se a nakonec musel pivovar prodat. Ten i tak zažil ještě před první světovou válkou své nejslavnější období, byť pod jinými majiteli. Ale příchod první světové války tohle úspěšné období uťal, najednou nebyly ani suroviny, ani poptávka.
During the interwar period, the brewery faced numerous challenges and eventually became a subsidiary of the nearby Podkováň brewery. Unfortunately, the Second World War brought even greater hardships, ultimately leading to the closure of the brewery. At the time, many believed it would only be a temporary setback. However, the communist coup d'état in 1948 dashed all hopes for the revival of private entrepreneurship. The new regime promptly repurposed the brewery building as a warehouse, neglecting its upkeep and allowing it to fall almost into a state of disrepair.
V meziválečném období se pivovaru moc nedařilo, a tak nakonec skončil jako filiálka blízkého pivovaru Podkováň. Za druhé světové války to bylo ještě horší, a tak byl dokonce pivovar úplně uzavřen. Tehdy místní doufali, že jen dočasně. Ale po roce 1948 už to na nějakou záchranu soukromého pivovaru nevypadlo, komunisté jej znárodnili a udělali z něho skladiště. Budova pak chátrala a chátrala...
Those historical pictures come from the Lobeč Steam-Powered Brewery website:
1985
2007
2007
2007
In 2007, due to the dedicated efforts of local architects and activists, the ruins of the brewery were rightfully declared a national technical heritage site. A fundraising campaign was launched, successfully generating enough funds to initiate the reconstruction of the brewery and breathe new life into its historic walls. After years of restoration, the brewery proudly brewed its first batch of the new millennium in 2015, marking the beginning of a promising new chapter. It is not powered by a steam engine anymore but there are several artifacts as mementos of the past.
V roce 2007 byl díky úsilí místních architektů a nadšenců pivovar prohlášen národní technickou památkou. Díky různým fundraisingovým kampaním se nakonec podařilo shromáždit dostatek prostředků na rekonstrukci. A v roce 2015 pivovar konečně uvařil první várku nového tisíciletí. A snad už bude jen dobře. Dnešní pivovar samozřejmě není poháněn parním strojem, ale kolem najdete různé artefakty, které na tuhle dobu odkazují.
So much for the history, let’s drink! The brewery is a place where many bikers and hikers stop to refresh themselves. And it’s definitely worth a visit if you’re around, the food and beer were delicious. After a whole day strolling in the Kokořín rocks, I was parched and in need of something to quench my thirst. Naturally, I opted for a Czech Lager, as it is known to be the perfect remedy. The lager from Lobeč exudes a distinct herbal or spicy scent. Besides that unusual perk, it stands as an exemplary representation of this style, striking a harmonious balance between hoppy bitterness and malty sweetness.
Tolik k historii, teď pojďme na pivo. V Lobči se obvykle občerstvují cyklisté, motorkáři i pěší turisté. A pivovar rozhodně stojí za návštěvu, pokud to pro vás není příliš velká zacházka nebo zajížďka. Pivo i jídlo byly skvělé. A protože jsem byl po celodenním výletu na Kokořín vyprahlý, nemohl jsem začít ničím jiným než českým ležákem, jedenáctkou. Pivo je totiž na žízeň nejlepší. Lobečská jedenáctka je trošku neobvykle kořeněná či bylinková. Ale kromě toho jde o skvělý český ležák s vyváženou hořkostí i sladkostí. Super pivo, kéž by takové bylo v každé hospodě na konci túry.
Once refreshed with a typical Czech beer, I couldn't resist embarking on a journey to Belgium, a country renowned for brewing some of the finest wheat beers. As a devoted fan of those beers, I find Witbiers to be delightful, refreshing summer drinks. The one I tasted at Lobeč had a distinct taste of coriander and orange peels, perfectly capturing the essence of a true Witbier. However, towards the end, I detected a slight, unusual bitterness that seemed somewhat out of place among the other flavors. Despite this minor observation, the overall experience was great, reaffirming the brewery's excellence.
Po uhašení žíně na český způsob jsem neodolal a vypravil se do Belgie, která je proslulá mimo jiné svými pšeničnými pivy. Jako velký fanda pšeničných piv mám Witbier zafixovaný jako osvěžující letní pivo. Ten, který jsem ochutnal v Lobči, měl výraznou chuť koriandru a pomerančové kůry. Tak, jak se na pořádní Witbier sluší a patří. Na samém konci mě překvapily zvláštní hořké dozvuky, které tak úplně neladily s ostatními chutěmi. Ale celkově vzato je to skvělý Witbier. Jak taky jinak, když ho vaří takový pivovar, jako je tenhle.
As I was contemplating my choice for a third beer, my girlfriend overheard a brief conversation where someone claimed they were taking bottled beer "pro babičku," for their grandma. Amused by this statement, my Spanish girlfriend, who only understands a bit of Czech but still managed to decipher this, playfully mocked the person for such an obvious fib. Determined to prove that buying beer for our grandmas is not uncommon, I decided to share a bottle of a "mysterious herbal beer" with my own grandma the following day. The other beer in a glass is Stout. It captivated me with its smoothness, even though it had a milder strength compared to the typical stout. Its nutty aroma added an extra touch of sophistication, making it feel somewhat more extravagant than an ordinary stout.
Když jsem se rozmýšlel, jaké třetí pivo si dám, T. zaslechla kus konverzace, ve které někdo kupoval "pivo pro babičku". T. umí dost česky na to, aby tohle rozluštila, a začala se dotyčnému posmívat, že to pivo je určitě pro babičku. Tedy španělsky a mezi námi, ne do očí. No, a tak jsem kromě piva pro sebe koupil i "tajemné bylinné" pro svoji babičku. Ochutnali jsme ho o den později. Ve skle je pak stout, a pěkně dobrý stout. Je hodně jemný, byť o něco slabší než je pro tenhle styl obvyklé. Je také trošku oříškovější, což z něj v mých očí dělá pivo pro zvláštní příležitosti.
And yes, I did bring the beer to my grandma. We paid her a visit on Sunday, enjoying a snack and sharing the beer. This mysterious herbal beer was quite unique, of a deep black color and a distinct medley of herbal flavors that even my grandma struggled to identify. I believe it is brewed from several roasted malts that provide its rich foundation. Alongside the herbal notes, there were unmistakable hints of caramel and sweet fruitiness, likely strawberry and cherry. The finish was mildly bitter, adding a nice touch to the overall experience. It truly was an extraordinary beer, one that would make a perfect gift for your grandparents if I may suggest. No mocking!
Jak jsem řekl, pivo jsme babičce opravdu přivezli. Zastavili jsme se u ní v neděli, dali si svačinu a ochutnali. Pivo je to opravdu unikátní, sytě černé a s výraznou chutí směsi bylin, které nedokázala ani babička správně určit. Myslím, že se vaří hned z několika pražených sladů, které dodávají jeho hutný základ. Kromě bylinných chutí v něm byly výrazné karamelové a ovocné tóny, z těch druhých bych zmínil jahody a třešně. Závěr byl příjemně nahořklý a souhru chutí pěkně završil. Celkově je to hodně zajímavé pivo a skvělý dárek pro prarodiče. Bez posměšků.
A protože
@s4b4t0n nedávno projevil vůli zapojit se do #beersaturday, tímhle ho vyzývám: Zkus to znovu, a tentokrát pořádně! Udělej si třeba výlet ;)
