Considering its size, the Czech Republic boasts more castles and chateaus than France. Compared to many former superpowers such as France, Spain, or even Austria, the historical lands of Bohemia and Moravia had a larger number of minor noblemen. Despite their status, these noblemen struggled to build up representative residences, often leading to financial ruin and the eventual downfall of their houses. Anyways, one of the popular day trips from Prague leads you to Kokořín Castle, originally a fortress founded by Hynek Berka of Dubá in the early 14th century. Alongside the castle, I will take you around the captivating Kokořín Landscape Park with genuine dwellings carved in rocks.
Vzhledem ke své rozloze se Česko může pochlubit více hrady a zámky než třeba Francie. V porovnání s historickými velmocemi, jako byla právě Francie, Španělsko, nebo třeba Rakousko, bylo u nás hodně nižších šlechticů. A všichni si chtěli vystavět reprezentativní sídla, byť by to třeba znamenalo, že se kvůli tomu zadluží a s jejich rodem to nakonec dopadne neslavně. Třeba Kokořín byl založen na začátku 14. století pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. V tomhle postu vás vezmu na hrad i do okolní CHKO Kokořínsko, kde jsou mimo jiné původní skalní byty.
See the map.
But we need to reach the castle first (nr. 3 in the map above). While the public transportation network in the Czech Republic is extensive and surprisingly affordable, we opted to drive to the town of Mšeno this time, as we intended to visit a nearby brewery on our way back. I'll delve into that in my upcoming Beersaturday post. For now, let's explore the town of Mšeno where our hike began.
Ale k hradu je napřed třeba se dostat. A i když je česká hromadná doprava skvělá a levná, tentokrát jsme jeli autem do Mšena, protože jsme po túře chtěli ještě navštívit blízký minipivovar. Tomu se ještě budu věnovat ve svém postu pro Beersaturday, teď nás čeká Mšeno.
Pseudo-Romanesque Catholic Church of St. Martin from the second half of the 19th century on the main square.
Pseudorománský katolický kostel svatého Martina z druhé poloviny 19. století na hlavním náměstí.
Town Hall (above) and several picturesque townhouses. I tried to take pictures of those that represent the original architectural style of the region the best.
Radnice (nahoře) a několik malebných městských domů. Snažil jsem se fotit ty, které podle mého nejlépe reprezentují architektonický styl Máchova kraje.
A chapel of the Hussite Church. I guess, the chalice suggests so.
Kaplička českobratrské církve husitské. Alespoň myslím, podle toho kalichu.
Undoubtedly, spring is the season to experience the beauty of the Czech countryside. As we departed from Mšeno and crossed a stretch of blooming meadows, the path led us into a blossoming forest. The air was filled with fresh forest odors and bird melodies, and the weather was splendid, making it easy for us to overlook the occasional rough terrain and the need to ford through patches of deep mud.
Jaro je bezpochyby tím nejlepším ročním obdobím pro toulky českou krajinou. Po cestě z Mšena jsme prošli pruhem rozkvetlých luk a pokračovali do lesa. Vzduch voněl jarem, ptáci zpívali a počasí nám vyšlo, takže jsme v pohodě přešli několik úseků s náročnějším terénem i bahno, kterým bylo třeba se čas od času přebrodit.
You can notice the distinctive features of this area: massive sandstone rocks and solitary boulders that protrude from the woods. Steep crevices in between rocks often guide paths, and here and there, travelers also encounter occasional wetlands.
Pro Kokořínsko jsou typická pískovcová skaliska i osamělé balvany, které trčí z lesa. Cesty často vedou kaňonem mezi nimi, a občas narazíte i na mokřad.
After approximately one-third of our journey, we arrived at a spot where quarrymen used to dwell. Today, there are several cottages, and true to the Czech Republic's tradition, a restaurant that offers several local beers. However, we decided to skip this one and refreshed ourselves a bit further along our route, in a bistro next to the castle.
Asi po třetině cesty jsme dorazili ke Kokořínskému dolu. Dnes je tu pár chalup a samozřejmě také hospoda s několika místními pivy. Ale my ji vynechali a posvačili jsme až o kus dál, pod hradem.
I would definitely fail trying to reach the castle in a common medieval armour. The defensive potential of Kokořín must have been great back in its prime. However, the castle suffered significant damage during the Hussite wars. Over the years, it changed hands numerous times due to the abundance of minor noble houses in the region, as I mentioned earlier. Eventually, in the 16th century, Kokořín was abandoned completely when Ferdinand II, Holy Roman Emperor, deemed its strategic location a potential threat to his influence over Bohemia.
Four centuries elapsed before Kokořín found a new purpose. In 1894, a visionary Czech entrepreneur named Václav Špaček purchased the castle ruins. With the help of his son, they transformed the castle into a popular tourist landmark. The castle's current appearance owes much to a romanticized reconstruction that took place in the early 20th century, thanks to their efforts.
Ve středověké zbroji bych se na hrad asi nevydrápal. Jeho obranný potenciál musel být v dobách největší slávy obrovský. A přesto byl za husitských válek těžce poničen. Během let střídal majitele jako na běžícím pásu, až nakonec v 16. století Ferdinand II. zakázal jeho další užívání. Kokořín totiž v jeho očích představoval potenciální hrozbu pro českého krále, respektive pro habsburskou monarchii.
Čtyři století Kokořín chátral, než ho coby ruinu koupil český podnikatel Václav Špaček. Ten ho za pomoci syna nechal upravit a z Kokořína postupně udělal jednu z prvních turistických atrakcí v Čechách, tehdy ještě v Rakousko-Uhersku. Současnou podobu dala hradu zejména romantizující rekonstrukce v režii Špačkových z počátku 19. století.
Stairway to the castle.
Schodiště ke hradu.
The well.
Studna.
During the latter part of our journey, we encountered several caves and formations known as "rock cities." The first one was Nedamy. This site played a crucial role during the Swedish campaign in the Thirty Years' War. The locals sought refuge within the sandstone caves, enlarging them for extra space and protection. Remarkably, some of these caves also became clandestine gathering places for non-Catholics until the Patent of Toleration granted freedom of worship to various Christian denominations within the Habsburg Empire. A carved cross above one of the caves still stands as a visible testament to this.
Ve druhé polovině trasy jsme narazili na několik jeskyní a skalních měst. První byly Nedamy, kde se místní ukrývali za třicetileté války před Švédy. Tehdy byly některé jeskyně uměle rozšířeny. Později se zde až do přijetí Tolerančního patentu scházeli nekatolíci. Kříž vyrytý nad jednou z jeskyní je připomínkou toho, že se zde kdysi konaly mše.
A bit further along our path, we encountered a "rock dwelling." There are many scattered in the surrounding rocks. Most of these dwellings are natural caves that were shaped and modified to create more suitable living conditions. These caves were once permanent homes for the locals, some were occupied even a century ago. In fact, several caves that are adjacent to regular houses are still in use today, albeit serving as cellars.
O kousek dál jsme narazili na skalní byt. Na Kokořínsku jich je plno. Většinou jde o přírodní jeskyně, které byly upraveny tak, aby mohly sloužit k bydlení. Místní v nich opravdu žili, v některých dokonce ještě před sto lety. A několik podobných jeskyní se stále používá, byť slouží jako sklepy nebo spižírny klasických domů.
And here are some more pictures from the final part of our stroll.
A tady už jen pár dalších fotek z konce naší cesty.
