Díl 27.
Bojim se výšek. Respektive jak kdy, jak kterých.
Nevadilo by mi stoupnout na prosklenou podlahu výškový budovy třeba ve třicátým patře a vidět dolů, ale nepřiblížil bych se například na střeše k jejímu kraji, pakliže by tam bylo (na můj vkus) nízký oplocení, nebo nedostatečně řešený. Nemám problém s tím, jet v zimě na horách lanovkou, ale na kraj skály se nepostavim, ani kdybyste mě na kolenou prosili. Kulantně řečeno se tam cítím velmi nekomfortně.
V parkouru by ze mě byl hodně přízemní, velmi málo riskující člen komunity. :)
A tak se s tím pokoušim trochu pracovat. Velice opatrně.
Tohle (viz video) pro drtivou většinu lidí nebude znamenat vůbec žádnej problém. Nevim kolik to je na zem, tak metr dvacet? Ale koukám-li na zem z výšky 3 metrů, ani tady se necejtim úplně v pohodě. Pro mě je to nějaká hrana. Pořád ale ještě kalkulovanej risk.
Jsem prostě trochu srab.
