Vizualizace
Hraje v učení se nějakýmu pohybovýmu prvku poměrně zásadní roli. Když si totiž pohyb nedokáže člověk ani představit, málokdy ho dokáže provést.
Výhoda vizualizace spočívá v tom, že se dá provádět kdekoliv. Například stojku v plným buse asi těžko provedete, ale pořád si můžete vizualizovat jednotlivý kloubní systémy, co zatnout, kde povolit. A když se člověk postaví špičkama nohou třeba do směru jízdy a pustí se bradel (ne že bych to někomu doporučoval), tak ona je to vlastně obrácená stojka. Ne úplně, ne doslovně, ale dá se leccos pochytit například co do těžiště těla, kde udržovat rovnováhu a tak dále. Další výhoda spočívá v tom, že pozornost se dá celkem jednoduše přemístit. Takže při běhu se lze zaměřit třeba na dokrokovou fázi, ale i třeba na práci kyčlí, nebo rukou. Často pomáhá si pohyb k něčemu připodobnit. Já třeba velmi rád používám takovou radu z Chi runningu, že běh je vlastně jako jízda na jednokolce. Někomu zase vyhovuje, když si představuje, že běží po rozžhavených uhlících. Ani jedna analogie není úplně přesná, ale velmi dobře demonstrují například to, že člověk chce mít náklon těla do směru pohybu, dopad blízko těžiště a v rychlým sledu měnit nohy. Při shybu (vertikálním přítahu na hrazdě) je zase moje oblíbená představa, že místo aby se člověk vytahoval za hrazdou směrem vzhůru, vizualizuje si spíš to, že stahuje hrazdu směrem dolů. Při žonglování třeba v rámci rozcvičky si člověk nacvičuje drill "na sucho" (bez míčků).
Pakliže Vám to zní hdně ezotericky, tak věřte, že i profi sportovci vizualizaci hojně využívají. Například Adam Ondra v dokumentu na redbull.com. Vypadá to možná směšně, ale docela mu to leze ne? :)
