Lukostřelba
Když už jsem se dal na qigong a vybral si jednu z pozic, která připomíná lukostřelbu, tak proč jí rovnou nezkusit trochu nasát, ne? Protože to je můj způsob práce. On to sice není čchi-kung (a opačně), ale vyžaduje nějaký mentální soustředění, má nějaký technický parametry a tak dále. Minimální spojitost, která tam je, je pohyb. Může se to hodit a taky nemusí. To nezjistim, dokud to neprozkoumám...
Takže se teď dívám na nějakej indickej dokument (Ladies first) z roku 2017, kterej má na csfd přesně dvě hodnocení a našel jsem ho na Netflixu. Ale takhle to dělám se všim. Strávim třeba hodinu dvě sledováním něčeho, z čeho si odnesu možná jednu, dvě myšlenky, nebo nějakej detail (a někdy ani to ne). Jenže mi to v závěru pomáhá tvořit nějakej obraz. Kontext. A kontext pak pomáhá tvořit argumentaci a určitá myšlenková struktura, kterou si dokáže člověk obhájit, zase pomáhá tvořit vlastní mapu, pravidla, sebevědomí.
Vyžaduje to ale čas. Určitý studium. Pár slepých uliček a míst...
Tady jsem se například dozvěděl, jak zatáhnout rameno. Což samozřejmě vede k otázkám. Je to pravda? Má to vůbec souvislost s qigongem? Je to vůbec podstatný? A na to odpoví čas a další výzkum.
Zkoumání pohybu mě vede na místa, kam jsem vůbec netušil, že se podívám...
