Dobře... Zabil bych se, ono by to bylo levnější, ale naštěstí ne pro mě.
Pro mě je levnější přežívat.
Je tu dost důvodů, proč musíme sociálně slabším pomáhat a tohle je jeden z nich.
V sobecké společnosti hrozí, že bychom si řekli: "Zabiju se, bude to levnější a huano: Pro mě!"
Kolik lidí jsem zaměstnal, abych mohl se svojí diagnózou přežívat ztrátově pro ostatní, nevím.
Solidarita?
Má se prosím vymáhat, nebo jsme dost silní, abychom investovali do důstojného života pro všechny i na volném trhu?
Primární rodina, přátelé, Ti pomůžou.
Já měl na rodinu štěstí a na prostředí taky, mám smûlu hlavně se Sárou, vyrovnat se s tím, že nevím jak jí je a neslyším její smích, je hrozný.
Možná má moje kniha vyjít, možná mám vykopat díru.
Sára říkala, že nejsem zoufalec, ale smolař.
Zdálo se mi o Xeně, ležela mi na rameni, příjemné dráždění v rameni jsem měl i do rána.
Jsem rád, že v pondělí napsala, ale mrzí mě, že měla celý čas deprese.
Namaloval jsem dneska v Polepech u Jarolímka Fénixe a napsal jednu skladbu.
Ale třeba jsem tu domněnku vyslovil špatně, nezáleží jen, co je levnější, ale jestli je pro co žít.
A: Kdo by tvořil tohle, když ne já?