Díl 10.
Když se někde zmíním, že se teď připravuju rok na maraton, spousta lidí na mě divně kouká: "Rok? Proč rok? Nestačily by 3 měsíce? Nebo 5 měsíců?" A jo stačily, jenže to má háček...
Jednou jsem poslouchal podcast Ferisse s coachem Sommerem co dřív vedl gymnastickej tým USA + má za sebou dekády zkušeností, takže se ho vyplatí poslouchat a ten se v podcastu zmiňoval (mimo jiný), že postupovali s přípravou gymnastů velmi opatrně a to ze dvou hlavních důvodů.
Zaprvé gymnasta jde trénovat v pondělí a pak musí bejt v gymu v úterý, další den vstát a jít znova a takhle je to 6-7x týdně. Kdyby ho v pondělí totálně rozboural (no pain no gain), tak by zkrátka nebyl schopen odtrénovat požadovanej počet hodin, opakování atd...to je jedna věc.
Ta druhá a pravděpodobně zajímavější pro většinu lidí je ta, že takovej sval se práci přizpůsobí poměrně rychle. Myslim, že Sommer v podcastu zmiňoval cca 1 měsíc. Ovšem úpony, šlachy a vazy, to je jiná věc. Těm trvá adaptovat se na zátěž 200-210 dní. Takže přes půl roku. A neexistuje na to žádná zázračná pilulka, která proces urychlí. Prostě to trvá. U kostí potom tuším mluvil až o dvou letech.
Proto se vyplatí, dát si na čas. Tělo se musí se zátěží nejdřív vyrovnat. Celkově. Zdaleka totiž nejde jen o svaly. Ono nakonec těch svalových zraněních na kondiční úrovni tolik nebývá. Odnáší to většinou spíš právě klouby.
