Díl 32.
Tak jsem se zase od jednoho známýho dozvěděl, že běh je špatnej na klouby. Což mě tak jako trochu vyhání do toček, jak říká 
Neexistuje špatná pozice. Jen pozice, na kterou nejste připraveni. (údajně Ido Portal)
Běh obsahuje fázi zvanou let. To znamená, že od chůze se liší tím, že v určitej okamžik jsou obě nohy ve vzduchu. A co je ve vzduchu, musí tak nějak logicky na zem. Tím pádem ano, kloubní systém (kotník, koleno, kyčle) musí tuhle zátěž vstřebat. A ano ta zátěž je vyšší (násobně), než u chůze. To ale nedělá z běhu něco špatnýho. Dělá to z běhu něco jinýho, řekněme náročnějšího. Je to asi podobný jako dělat dřep s vlastní vahou kontra dřep s činkou na zádech o váze 1x vaší hmotnosti. Druhá varianta přirozeně nese vyšší nároky na přípravu a od toho člověk trénuje techniku cviku a progresivně se blíží ke zvedání takový váhy nějakým systematickým postupem. Tělo se na zátěž postupně adaptuje a to, co bylo nemožné se postupně stává možným a co je možné, se postupně stává jednoduchým...
S během se to má úplně stejně a proto se například ze začátku doporučuje kondiční chůze, kterou má ovšem jistá část široké veřejnosti za něco podřadnýho a tak jí zvesela ignoruje a přehlíží. Přitom tělo se na zátěž neadaptuje dny, často ani týdny, ale spíš měsíce a roky (viz zde). To, že se do ordinací doktorům často dostávají právě tyhle případy, který zcela popírají jakýkoliv postupný proces, nedělá z běhu činnost, která by byla nebezpečná.
Nakonec po světě se pohybuje celá řada naprosto exemplárních případů toho, že běhat se dá desítky let i celkem extrémním způsobem (Ultra).
