Již nějakou dobu mi bloudí myšlenka po hlavě, jak lidská společnost lpí na některých... Jak to nazvat správně. Povinnostech jedince vůči systému, které nastavili vůdčí představitelé coby v roli zákonodárců. Za každým takovým nařízením by šel nalézt dobrý úmysl. A jak všichni víme, těmi je dlážděná cesta do pekel.
Na počátku byla má pravidelná návštěva u odborníka s titulem Mudr. Jakožto profesionální řidiči, mi ukládá zákon o provozu pozemních komunikací 361/2000 Sb. §87 podrobit lékařské prohlídce. Mimochodem. Celkem zvláštní slovo - podrobit. Evokuje ve mě cosi o drobení 😄
Jelikož v našem Kocourkovstánu si někdo vzpomněl, že kdysi v dobách socializmu byli podnikový doktoři. Kteří měli na starosti zdravotní stav zaměstnanců a často měli ordinaci v nebo blízko areálu podniku. Jak dokonale tento systém fungoval na vlastní kůži nevím. Nyní mají firmy povinnost si uzavřít smlouvu s praktickým lékařem, který bude figurovat jako podnikový.
Skutečný stav je takový. Po výzvě od svého zaměstnavatele musím navštívit svého praktického lékaře, který mi vytiskne výpis mé zdravotní dokumentace. Tento úkon si nechá ohodnotit částkou 300 korun českých. Tento výpis poté předám druhému praktickému lékaři, který má smlouvu s podnikem, který mi vystaví doklad o zdravotní způsobilosti k řízení. Tolik obecný popis.
Jak to probíhalo během těžké Corony? Všemu předcházelo telefonické objednání a téměř na minuty domluvení termínu. U mého praktického lékaře mi oznámili, že mám jakýsi intervalu odběru krve. Díky tomuto úkonu jsem se jako jeden z mála vyvolených dostal osobně do ordinace. Samotný odběr prováděla sestřička. Jako i další kontrolu sluchu šepotem a kontrolu zraku na písmenkové tabuli. Ještě následovalo měření tlaku, kde jsem se dozvěděl verdikt: „Tlak dobrý“. Doktor se na mne podíval jen ve chvíli, kdy inkasoval zmíněných 300 korun. Výpis byl stejný jako ten z roku 2018, a shodoval se i s tím z roku 2016 a kupodivu i ten z roku 2014 byl stejný. Jeden rozdíl byl. Na těch minulých jednou docházela náplň v tiskárně. Na dalším bylo vidět, že válec už má své nejlepší stránky za sebou a list papíru vypadal, jako když se na něm vyřádil nějaký prvňák. Letošní alespoň lahodil oku.
Vyšetření u firemního lékaře? Zde už jsem toliko štěstí neměl. Do ordinace jsem se nepodíval. Při dřívějších návštěvách byla kontrola zraku, sluchu, tlaku, moči. Vyšetření břicha hmatem, proklepnutí nohou. Vždy jsem se jen dozvěděl verdikt: „Dobrý“. Ale co je dobrý, to jsem musel z nich páčit jak z chlupaté deky. Letos. Po prozvonění, že už jsem na konci fronty, která sahala až na ulici. Vyběhla sestřička v ochranném obleku a předala mi potřebné potvrzení, načeš jsem jí předal podklady, které jsem měl připravené. Dostal jsem kytičku na další dva roky. Hurá!
Do dnešního dne jsem zatím nepochopil účelnost tohoto systému, krom toho, že se prodražuje. Chápal bych takový systém, který doporučí prohlídku u jiného, specializovaného lékaře. Chození od jednoho praktického lékaře k druhému, jen kvůli administrativě mi připadá jako když kocourkovští nosili světlo v hrncích do své nové školy.
Nicméně jsem rád, že jsem nepotřeboval řešit nějaký zdravotní problém. Možná se v příštích letech dočkáme dokonalejšího vyšetření po telefonu. Kde po rozhovoru po telefonu dostanete diagnozu na slepé střevo. Druhý den vám u dveří zazvoní kurýr s balíčkem, ve kterém bude skalpel, anestetikum a jehla s nití. Informační leták bude samozřejmostí a s telefonním číslem na hotline. Kompletík se bude třeba jmenovat "Vyřízni si snadno a rychle".