Jsou to dobrý dva, možná tři roky, co jsem se rozhodl k omlazení svého čtyřkolového dopravního prostředku. No rozhodl, spíše mi to bylo doporučeno. Při dosažení stáří 20 let jsem ztratil nervy s pravidelnými technickými prohlídkami. Už je nebudu absolvovat osobně. Raději využívám služeb servisu. Jenže jak léta plynula. Při poslední předávce v servisu jsem si vyslechl varování, že už to není úplný ideál. 30 let staré auto by bylo dobré vyměnit za nějaké mladší.
Dva roky jsou opravdu krátká doba. Během posledního měsíce platnosti technické jsem si připravil seznam asi deseti inzerátů aut, která se mi líbila a líbila se i cenovka mému rozpočtu. Krom klasických inzerátů od soukromých osob, jsem si vyhlédnul i jedno v AAA.
Postupně jsem obvolával jednotlivé inzeráty. Odpovědi byly velmi podobné.
„Včera jsem prodal.“
„Už voláte pozdě, už je pryč.“
S kladnou odpovědi jsem se setkal až v AAA.
„Máme, připravíme, případně za vratnou zálohu převezeme na jinou pobočku.“
Skvělé, pomyslel jsem si.
Další den, jsem natěšen vyrazil na místní pobočku. Už mne očekávali, usedl jsem s pánem v kravatě ke stolu s počítačem. Vyhledal mnou vybrané auto a začal vyjmenovávat parametry: „Bílá barva, benzín, jedna šestka.“
Na chvilku se odmlčel a pak pomalu doplnil: „Ale je tam závada v pohonu zadních kol.“
Jelikož jsem si poctivě pročetl recenze a známé poruchy, nerozhodilo mě to.
„Nevadí, když bude adekvátní cena. Já si to opravím,“ nenechal jsem se odradit.
Opět chvilku koukal do počítače. Pak si pán zavolal na pomoc svého nadřízeného. Chvilku ještě společně koukali do počítače.
Za chvilku přivolaný pán spustil: „My vám to auto vlastně prodat nemůžeme, ale můžete si vybrat jiné. Tohle je podobné. Vůbec nevadí, že je o sto tisíc dražší. Úvěr jde uzavřít na počkání.“
Podobné bylo, ale vůbec se mi nelíbilo. Ani se mi nelíbil takový přístup. Inzerují něco, co pak nesmějí prodat? Ani nevím jestli jsem se rozloučil a doslova jsem utekl z kanceláře. Nepříjemná to zkušenost.
Zbýval mi už poslední inzerát. Sice ne v bazaru, ale u dealera nových aut. Bylo k mání, jenomže cenovka byla přesně na hranici mé aktuální hotovosti.
Co s tím? Po taktické domácí poradě, padlo rozhodnutí. Vezmu si ve své bance malý úvěr.
Při tom se mi hlavě přehrává rčení z nadpisu. Ještě si vzpomínám na další podobné.
„Půjčuješ si peníze cizí, ale vracíš svoje.“
Na vlastní kůži jsem si tyto dvě rčení doslova vyzkoušel. Mobilní bankovnictví. Skvělá věc. Získání úvěru. Záležitost několika kliknutí a opsání jednoho čísla z telefonu. Skvělá to technika. Celá záležitost zabrala několik málo minut.
Po několika měsících, když jsem už měl auto koupený a našetřil jsem si dostatečnou hotovost. Chtěl jsem využít možnosti splatit celý dluh.
Provedu příkaz v bankovnictví a vzápětí se zobrazí chybová zpráva o neprovedené transakci. Zkouším ještě jednou. Bohužel se stejným výsledkem.
Vytáčím linku technické podpory, kde se dozvídám informaci. Mimořádnou splátku úvěru lze provést pouze osobně na pobočce.
Nevadí, pomyslel jsem si a navštívil jsem táborskou pobočku.
„Dobrý den, co pro vás mohu udělat? hned se ptá paní za přepážkou.
„Dobrý den. Chci splatit zbytek úvěru,“ odvětil jsem sebejistě.
Paní byla zjevně překvapena mým požadavkem.
„Jste snad první, většinou řeším opačný problém. Prosím chvilku strpení, tohle může zařídit jedině kolega v pražské centrále.“
Jelikož bylo kolem poledne. Pražský kolega telefon nezvedal. Zjevně si užíval někde polední menu. Ještě, že bylo k dispozici volné křesílko. Čekání na pražského kolegu se protáhlo na dobrou hodinku.
Po úspěšném splacení se ulevilo nejenom mě, ale to samé bylo vidět i na paní za přepážkou. Teď už opravdu chápu, jak je snadné si půjčit peníze v dnešní době. Jaké obstrukce musí věřitel překonat, když je chce vrátit.
