Šéf přijímá nového prodavače s tím, že jej vezme na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí.
Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře.
"Tak kolik jste dnes měl zákazníků?"
"Jednoho, šéfe."
"Cože!? Jednoho? Naši prodavači udělají průměrně šedesát
až sedmdesát zákazníků denně!
Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"
"Tři sta osmdesát tisíc dolarů."
"Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
"No, jako první jsem prodal malinký háček na ryby.
Pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček.
Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec a k němu jsem mu prodal tři pruty - malý, střední a veliký.
Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit.
Povídal, že na mysu, dvacet mil na sever.
Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé
kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká.
Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun.
Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt.Tak jsem mu prodal ještě přívěs."
"A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit
jediný háček na ryby!?"
"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu.
Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká,
že by si mohl zajít aspoň na ryby."
Přijde chlápek do restaurace a objedná si. Číšník k němu přijde a říká: „Když uhádnete podle vidličky, co s ní bylo jedeno, máte dnešní oběd grátis.”
Chlap vezme vidličku, čichne si: „Hmm... pečené kuře... brambory, okurkový salát.” Číšník nevěřícně kroutí hlavou a donese oběd zdarma.
Na druhý den přijde opět. Číšník přijde k jeho stolu a říká: „Když uhádnete dnes, co se jedlo vidličkou, máte celý týden stravu zadarmo!”
Chlapík vezme odborně vidličku mezi dva prsty, nadýchne se a povídá: „Hmmm... steak... dobře propečený... hranolky... a nakonec zmrzlina.”
Číšník už pořádně vytočený přísahá, že třetí den to už neuhádne.
Třetí den vchází chlapík usměvavý a sebevědomý do restaurace a sedá si ke svému stolu. Číšník vezme vidličku, strčí ji kuchařce mezi nohy, pořádně ji smočí a natěšeně kráčí ke stolu. Chlapík uchopí vidličku, labužnicky si ji přiloží k nosu a potáhne: „To není možné!”
Udiveně kroutí hlavou a čichne znova.
„Tak to jsem vážně nevěděl, že u vás dělá Magda!”
