Já a kuchyně... No i když... V půlce června se má v Praze konat nějaká kryptomegaakce Prague BTC. Psali to v Metru, tak to bude pravda. Tak to mě přeci jen spíš potkáte v té kuchyni.
Kolik děr, tolik syslů. Kolik hlav, tolik smyslů. Říkávala románová teta Kateřina. Ať už to mělo znamenat cokoliv. A kolik fotografů, tolik přístupů k tématu.
Příkladně já. Nejsem fotograf. Fotím mobilem. Samsung Galaxy S7. Netuším, kolik čeho na co má zabudovaný foťák. Stejně už na to moc nevidím. Ale to jen na dokreslení.
Někdo k tématu přistupuje odpovědně. Týdny přemýšlí, dny realizuje. Já dostal nápad, odložil ho na potom, že je jako dost času. A ono už není dost času. Takže hrc vrz, za pět minut hotovo. Švejkovství? Invence? Nevím.
Takže váhy... Jednou bez příslušenství, podruhé s. Se závažími. Nemám stativ, jsem takový skřítek neposeda... Takže pokaždé i pod trochu jiným úhlem...
Samozřejmě váhy s příběhem. Ty se dědily v rodině mé matky. Nejspíš po tetě Lence. Ona se vlastně jmenovala Magdaléna... Panská kuchařka. Sestra dědovy macechy. Tajně zamilovaná do mladého pána. Nikdy se nevdala. Nezapomněla.
Celý život si šetřila na stáří. Ve třiapadesátém přišla o všechno. Zbláznila se. Za dva dny bude výročí...
Taky jsem ty váhy mohl trochu vypulírovat. Jsou ještě od mouky, o prachu nemluvě. Ale ony by se stejně zase umazaly. Není to exponát. Používáme je.
Fotím váhy, ale vypovídám o sobě, co jsem za člověka.
Tak ještě letecký pohled. A nevrhat stín a nenafotit špíčky pantoflí... To je tak mé fotografické maximum.
Někdo operuje s kompozicí, světlem, hraje si s výsledkem ve fotoshopu... Uměníško, umění... Že bych se také pokusil?
"To je blbý, to se bude líbit!" říkává můj bulharský kamarád ze všech nejlepší. No nevím... Na druhou stranu, každý cirkus plný špičkových artistů má i svého klauna. Tak já se hlásím za klauna této soutěže!
A nabízím jednu jistotu. Takovýhle článek, míchat jablka s hruškama a kdo ví s čím ještě, to by umělá inteligence ještě nedala...
