Bc.

Jsem dva dny bakalář, chuť k jídlu stejná, dejchám, vlastně nepozoruji moc veliké změny v prožívání, nenarostly mi žábry ani křídla, ale cítím se jako bez titulu?
Ne jako kniha bez titulu, ale jako člověk bez titulu...
Honzo? Kolik toho z Tebe spadlo?
No ano, tolik stresu ze mě spadlo a měl jsem radost...
Jsem vděčný, spokojenější a volnější...
Ale jsem to pořád já.
Titul, titul, ... Já vím, proč se mi to honí hlavou: Je to "Ty tul!" ...
Rozkazovat lidem tulení na základě bakalářské práce se mi nedaří. Práce se nezabývala tulením, potažmo dál ani (vobchodním) stykem s Kotykem (Ať už jsi třeba vobejdou, bos ser-jó-zní), což se rýmuje podobně jako tvary v bakalářce o soběpodobnosti. Ale už se alespoň trochu k dospělému životu přibližuju. Přibližovat se a spět?
Může umělec, který chce růst, chtít i do-spět?
Nevím...
Já si jen říkám: Jak jen to do sebe nechat zahryznout?
Bojím se, že psi se honí za ocasem z matematických důvodů.
Teď ta věc: Slíbil jsem rodičům, že až dostuduju, tak jim poděkuju: Díky mami Martina Kotyková a tati Pavel Kotyk, za organizaci mého času, podporu a péči, za žehlení průšvihů a průmavů a i když se na naší škole neučíme švihnout a mávnout jako v Bradavicích a písničkami o mávátkách se nezabýváme, jsem rád, za to, co jsem se naučil od katedry. Katedra skladby HAMU
Ač je náš obor spíše alchymie, než magie, je to vedle chlapíků s taktovkou nejblíže snu o životě s kouzelnou hůlkou. Dál budu zkoumat hudbu jako bytost (teda to jsme oba, že?), díky za Vaše blahopřání přijímá Bc. Jan Kotyk
Zpívejte:
/:Se-dum-dum-dum-dum-dum-dum-dum:/
/:Se-dum-dum-dum-dum-dum-dum-dum:/
/:Se-dum-dum-dum-dum-dum-dum-dum:/
Se-dum-dum-dum-dum-dum-dum-dum