In this article, I’d like to say a few words about the former Capuchin monastery in Horšovský Týn and reflect on the state of cultural monuments in the Czech Republic in general.
Horšovský Týn is a small town in western Bohemia; today it has just over 5,000 residents. The town was founded by the Bishop of Prague in the late 13th century. The town's German name is Bischofteinitz.
I don't come here as a tourist. In 1703, my ancestor bought a mill from a local count. As a result, my ancestor became a vassal of the Trautmansdorf family. Until 1848, Horšovský Týn served as the seat of my ancestors' manorial administration.
I'm not going to explain to foreigners the details of how public administration works in my country. But even I have to go there occasionally to meet with certain government agencies, particularly the historic preservation and environmental agencies.
A few words about “more recent” history. Between 1618 and 1620, an uprising by the estates against the king took place in my country. A little later, a similar uprising occurred in England. In England, the king ended up on the scaffold because their uprising was successful. In our country, the leaders of the estates ended up on the scaffold because our uprising was defeated.
In addition to executions, property was also confiscated in our country. And so, new lords came to Horšovský Týn. The new lords were Catholic, so they founded churches and monasteries. And this is one of them.
In this photograph, you can see the monastery complex and the Church of Sts. Vitus, Wenceslaus, and Adalbert, which is obscured by a tree. It is a typical early Baroque Capuchin church—a single-nave structure without a tower. In the foreground is the Chapel of the Virgin Mary.
From this angle, the historic building still looks quite good.
The church’s facade and the entrance gate to the farm buildings don’t look bad either. In the foreground is a statue of St. John of Nepomuk, one of our national saints.
If I had been content with just a quick look at the building from this side, this article wouldn’t have been written—or it would have been about something else.
(Tuto fotografii přihlašuji do soutěže #aroundtheworld)
But I looked through the gate and kept walking. I had a feeling I wouldn't see anything nice.
The farm buildings. Nothing remains of them.
And this is the back side of the monastery, which can't be seen from the road.
What's inside? It wouldn't be too hard to get in there. But I don't think I'd see anything remarkable, and I'd be risking my life for it.
Of course, monasteries used to have cellars and crypts as well. But I’d rather not even go near that crumbling spot. I’m not the adventurous type.
And now for the general part. My country was not destroyed by World War II, but by the Communist government. In 1948, a coup d’état took place, and the Communists ruled here until 1989.
During those 41 years, among other things, the Communists abolished religious orders and seized their property. The Communists confiscated far too much property. The property was used for various purposes and was not well maintained.
After 1989, some property was returned to its original owners or their descendants or legal successors. But in many cases, there was no one to whom it could be returned. Such property was then inherited by the municipalities.
The former monastery is owned by the town of Horšovský Týn. But the town must attend to the current needs of its citizens. The town has acquired several such neglected historic sites and lacks the resources to care for them all.
A visitor from abroad would surely notice many similar dilapidated buildings in my country.
But there is at least one positive aspect to this. Essentially, there is no left-wing party here that enjoys significant support among voters. For the most part, we know what socialism is.
It’s also true, however, that we have quite a few populist parties here that promise anything to anyone, and whose sole agenda is to gain power.
Bývalý kapucínský klášter v Horšovském Týně
V tomto článku chci napsat pár slov o bývalém kapucínském klášteře v Horšovském Týně a zamyslet se nad stavem kulturních památek v České republice obecně.
Horšovský Týn je malé městečko v západních Čechách, dnes má něco přes 5000 obyvatel. Koncem 13.století založil město pražský biskup. Německý název města je Bischofteinitz.
Nejezdím sem jako turista. V roce 1703 si můj předek koupil od místního hraběte mlýn. Tím se stal můj předek poddaným hraběcího rodu Trautmansdorfů. Horšovský Týn byl do roku 1848 pro mé předky sídlem vrchnostenských úřadů.
Nebudu cizincům vysvětlovat podrobnosti, jak v mé zemi funguje veřejná správa. Ale i já sem občas musím zajet na jednání s některými úřady, zejména s úřady památkovým a životního prostředí.
Jednání s úřady není má oblíbená kratochvíle. Přijel jsem, jednal jsem, odjel jsem. A tak jsem si do svých 60 let neudělal čas, abych si město prošel a prohlédl si ho, co v něm stojí za vidění. Až letos v létě. Konečně jsem si prošel město. A chci se podělit o pár myšlenek.
Pár slov k „novější“ historii. V letech 1618 až 1620 došlo v mé zemi k povstání stavů proti králi. O něco později se podobné povstání odehrálo i v Anglii. V Anglii skončil král na popravišti, protože tamní povstání bylo úspěšné. V naší zemi skončili na popravišti vůdci stavů, protože naše povstání bylo potlačeno.
Vedle poprav se u nás také zabavoval majetek. Tak i na Horšovský Týn přišla nová vrchnost. Nová vrchnost byla katolická, a tak zakládala kostely a kláštery. A tenhle je jeden z nich.
Na třetí fotografii vidíte klášterní konvent a stromem zakrytý kostel sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Je to typický raně barokní kapucínský kostel. Jednolodní, bez věže. V popředí kaple Panny Marie. Z této strany působí památka ještě docela dobře.
Průčelí kostela a vstupní brána do hospodářského zázemí také nevypadají špatně. V popředí socha sv. Jana Nepomuckého, jednoho z našich národních světců.
Kdybych se spokojil s vnější obhlídkou stavby z této strany, tenhle článek by nevznikl, nebo by byl o něčem jiném...
Ale já napřed nahlédl skrz bránu a pak šel dál. Od prvního pohledu mi bylo jasné, že neuvidím nic pěkného. Z hospodářského zázemí nezbylo nic. Prohlédl jsem si odvrácenou stranu kláštera, na kterou ze silnice není vidět.
Co je vevnitř? Nedalo by velkou práci se tam dostat. Ale myslím, že bych neuviděl nic pozoruhodného a při tom riskoval život.
Kláštery mívaly samozřejmě také sklepení, krypty. Ale raději se nebudu ani přibližovat k propadajícímu se místu. Nemám dobrodružnou povahu.
A teď ta obecná část. Moji zemi nezničila 2.světová válka, ale vláda komunistů. V roce 1948 proběhl státní převrat a komunisté tu vládli do roku 1989.
Během těch 41 let komunisté mimo jiné zrušili církevní řády a zmocnili se jejich majetků. Komunisté zabavili příliš mnoho majetku. Majetek sloužil různým účelům a nebyl dobře udržován.
Po roce 1989 se majetek částečně vracel původním majitelům nebo jejich potomkům či právním nástupcům. Ale mnohdy nebylo komu vracet. Takový majetek pak zdědily obce.
Bývalý klášter je v majetku města Horšovský Týn. Ale město se musí starat o současné potřeby svých občanů. Město získalo víc takto zanedbaných památek a nemá prostředky se o všechny starat.
Návštěvník z ciziny si v mé zemi jistě všimne mnoha podobných chátrajících staveb.
Ale má to alespoň jeden pozitivní dopad. V zásadě u nás neexistuje žádná levicová strana, která by měla mezi voliči výraznější podporu. Tak nějak tu většinově víme, co to je socialismus.
Je ale také pravda, že tu máme dost stran populistických, které slibují cokoliv komukoliv a jejich jediný program je získat moc.