Náš mazlíček římská dvě čile roste. Už není tak vychrtlý, jako když jsme ho přinesli z útulku. Taky už tolik nehltá, ale způsobně kouše svoje oblíbené masíčko. Bazíka občas zlobí, ale ten ho má nejspíš stejně rád. No, každopádně ho celkem toleruje.
Na fotkách Filip vypadá jako ztělesněná nevinnost. Ale je to malá vobluda. S granulemi hraje fotbal a brankami jsou lednice či mezera pod kuchyňskou linkou.
Kvílí a sípe na nás jako o závod a žebrá ostošet, ať už o žrádlo či o naši pozornost. Když pohladíme Bazíka, okamžitě přiběhne a začne se o něj otírat. To ale Bazík nemá rád a od Filipa znechuceně odchází.
Je to prostě malý řitní alpinista.
Ale na závěr musím říct jednu věc. Lepší se to ;-)
