Před pár lety jsem marodil. Byl jsem doma a měl vycházky. Bylo už mi celkem dobře, tak jsem vyrážel každý den k lesnímu rybníku posedět a zrelaxovat. Jednoho takového dne jsem nahoře na poštovních schránkách v našem domě nalezl pohlednici. Byl to pozdrav ze školy v přírodě.
Vnouček psal svým prarodičům o tom, jak se mu tam daří. Podíval jsem se na adresu. Bylo to na druhém konci města.
Jakou záhadou se ten pohled dostal až k nám? Podivil jsem se. Chyba pošty, co jiného.
V mé hlavě okamžitě uzrál nápad. Ten pohled doručím. Čas mám a babička s dědou toho klučiny jistě budou mít radost, že se pohled neztratil.
Další den mi začaly vycházky. Vzal jsem dopis a vyrazil na autobus. Ze zastávky do vilové čtvrti to nebylo daleko. Brzy jsem stanul před domem klukových prarodičů.
Zazvonil jsem. Nikdo neotvíral. Asi nebyli doma.
Nevadí, řekl jsem si a dopis zastrčil do schránky na vratech. Úkol byl splněn.
Ten pocit, když člověk udělá něco nezištně pro druhé, je moc fajn. Znáte ho taky?
...
Byl jsem nominován jako náhradník na vyhlášení nového tématu týdne. Nikdo z původně nominovaných se zatím neozval. Asi nejsou aktivní, či nesledují aktuální dění. Jsou to:
Prodloužil bych tedy 
Tak máme ještě týden k dobru. Pokud se za týden nikdo z nominovaných neozve, vyhlásím nové téma týdne já.
Jinak má 