No, a je to tady. Všechny články jsem si přečetl několikrát v několika různých dnech. Dělal jsem si poznámky. A pak jsem ze šesti vybral čtyři, které postoupí do druhého kola. V tom uspějí jen tři. Ale tam už rozhodnete vy všichni, co jste napsali alespoň jeden česky nebo slovensky psaný článek s tagem #cesky. Takže prosím o fanfáru a jdeme hodnotit.

Prohraná sázka

@bluepluto

Povídka, nad jejímž rozsahem jsem přimhouřil oko. Nejen proto, že je opravdu dobrá. Omezení maximální délky textu je taková moje sebeobrana před grafomany, přeci jen tu soutěž pořádám ve svém volném čase. A teď už k textu samotnému. @bluepluto velmi dobře využívá přímou řeč, je živá a uvěřitelná. Hlavní dějovou linku prokládá vedlejší, což mu pomáhá udržet čtenářovu pozornost i přes střední pasáž, ke které se ještě dostanu. Postavy jsou velmi uvěřitelné a jejich motivace, byť nastíněná jen v několika větách, také. Jde o super čtení, na internetové poměry hodně nadprůměrné.

Místy je však znát jistá nevypsanost autora, troufám si říct, že podobné texty píše zřídka, pokud vůbec. Text sem tam lehce zaškobrtne. Vnímám také pomalu se vynořující únavu, hlavně ve střední pasáži. Zhruba tam, kde se začne trápit i hlavní hrdina. Jakoby autorova pozornost trochu upadla a vrátila se až v závěru. Předpokládám, že právě závěrečnou pasáž měl @bluepluto vymyšlenou jako první, možná i slovo od slova.

Ale Prohraná sázka samozřejmě dostane šanci vyhrát nějaké ty hive. Takhle dobrá povídka tu dost možná nikdy nebyla. Hodně štěstí ve druhém kole!

Zeleninová

@bucipuci

Na soutěžní příspěvky od @bucipuci se vždycky těším. Baví mě jeho imaginace, myslím, že v hlavě nosí náměty přinejmenším na tři různé série večerníčků. Nebo na několik dětských knih. To kdyby si k sobě našel šikovného korektora, a asi i ilustrátora. Buciho Zeleninová je přesně to, nač jsme u něj zvyklí. Říkejme tomu třeba přírodní magický realismus. @bucipuci nás na dvou stránkách hezky provedl celým příběhem, nechybí po literární stránce zvládnutá pointa, kterou by mohl končit třeba i ten Večerníček.

Ale bohužel by právě tenhle příběh potřeboval větší než malý zásah korektora či editora. Být to jen nesoutěžní článek, vydržím těch pár políčků naší mateřštině a rýpat do Buciho nebudu. Ale tady je laťka ostatními soutěžícími nasazena vysoko. A taky je to soutěž, takže hodnotit je třeba. Buci už napsal lepší texty, pokud jde o formální rovinu. Tenhle příběh je bohužel z těch slabších. Citlivého čtenáře to občas mate, třeba když si není jistý, jestli si hlasy skutečně vískaly, jak je psáno, nebo výskaly. A pak už jen jedna všeobecná rada, kdyby se snad Buci skutečně rozhodl jít se svými příběhy do světa i mimo Hive. Kromě důsledné korektury bych se zkusil zaměřit na přímé řeči různých stvoření. S těmi se dají dělat divy! Inspirovat tě mohou dětské nebo fantasy knihy.

Kdyby si po sobě @bucipuci článek pořádně přečetl a opravil, měl by místo ve druhém kole jisté. Takhle ho musím nechat před branami. Snad mi to Bezinka odpustí.

Před dvaceti lety

@jjprac

@jjprac se odvážně vydal proti proudu času, a ještě navíc do divokých vod poezie. Toho si vážím, a tak mu odpustím, že nejde o texty vytvořené výhradně pro soutěž. Snad tedy nevyšly jindy a jinde. Pokud se nepletu, je to první takový příspěvek v šestileté historii našich soutěží. Oceňuju, že autor dokáže udržet sylabotónický verš, soustředí-li se. Tedy většinou jednu strofu, pak mění rytmus, nebo častěji rovnou přechází za volný verš zakončený více či méně povedeným rýmem. Ale pozor, aby to nevyznělo příliš kriticky, udržet celou báseň v jednom verši se stejným rytmem, to bývá řehole i v tak flexibilním jazyce, jakým je čeština.

Nicméně poezii nedělá poezií ani rým, ani verš. Je to text jako celek a způsob, jakým na čtenáře působí. Tak se pojďme podívat na jednotlivé básně tohoto netradičního pásma. První je krátká fraška se středověkým nádechem, čtenáři může připomínat třeba Mastičkáře. V rýmech se to bohužel hemží klasickými klišé, střídání verše spíš naznačuje, že by mělo jít o text deklamovaný nebo zpívaný (podobně jako zmíněný Mastičkář). Sama o sobě báseň působí trochu chudě. Dovedu si ji ale představit jako doprovod k nějakému šermířskému vystoupení, byť po jistých úpravách.

Láska básníkova je pak text až obrozenecký. Přiznám se, že od přečtení Hálkových Večerních písní mám alergii na slovo srdce, potažmo na každou báseň, ve které je více než jednou. Text se ztrácí ve formě, kterou nakonec autor stejně nedodrží. Slušelo by se sáhnout po volném verši, škrtat a zkusit to ze srdce (brr!), jak se nabízí v předposlední strofě, než tlačit do textu rozumem velká slova, která pak vypadají neupřímně či plytce, jen pro zachování verše, který se stejně mění v každé sloce. Pak by se dal čtenáři opravdu sdělit pocit člověka, který se toulá po stopách našich velikánů a jejich lásek v místech, na která i literární historici zapomněli. Ostatně, podobný přístup by si zasloužil i Vilémův hrad.

Diptych Svatojánský, to by mohl být hezký titul pro dvojici dalších textů. Ty mají silný námět, přiznám se, že o téhle legendě vím pramálo. Autor znovu volí historizující styl vhodný pro epickou poezii, přidává špetku humoru, ale zdá se mi, že to celé moc nefunguje. Možná toho chtěl @jjprac říci tolik, až vlastně neřekl skoro nic. Coby kritik (který může kritizovat, ale nemusí stvořit nic než kritiku, kterou právě čtete) si umím představit diptych jako dva lyrické útvary, jeden očima poustevníka, druhý očima Bořivoje. První snad mystickým stylem Terezie z Ávily, vždyť jde o prince, který se nechtěl stát z Boží vůle králem, a raději odešel nejprve do kláštera, a pak i do poustevny. Druhý jako fragment Písně o Cidovi, se kterým mohl mít Bořivoj mnoho společného.

Ale protože si vážím toho, jak odvážně šel @jjprac s kůží na trh, do druhého kola proklouzne. Uvidíme, jestli tentokrát uspěje poezie.

Příklady táhnou (I)

@krakonos

Krakonošovi není zpravidla co vytknout. Ani v tomto případě se mistr tesař neutnul a kovář nevypustil svou kobylu do světa bosu. Fejeton je to čtivý, korektně nekorektní, bez jakýchkoli nedostatků. Mohl by vyjít v nějakém časopise, kdyby se jeho redakce nebála, že se vůči ní zvedne vlna nevole té či oné skupiny, která by se textem cítila pohoršena.

Na druhou stranu není na poměry autora text nijak výjimečný. Je to jeden z mnoha, kterých někdo s talentem a praxí Krakonoše pustí do světa tucet do měsíce. Nechci znevažovat úsilí, které do psaní @krakonos beze sporu vložil, ale přeci jen jsem se rozhodl, že tohle je druhý článek, který do finále nepostoupí. Je skvělý, ale u postoupivších oceňuju i vynaložené úsilí a skutečnost, že podle mého překročili svůj stín.

Podivuhodná cesta tam a zase zpátky

@shandalar

Cesta do hlubin gamblerovy duše. Tedy pardon, spekulantovy. Strhující čtení, je jasné, že celý článek je naprosto otevřený a upřímný, až syrový. Tenhle styl možná znáte z příběhů sportovců v projektu Bez frází. Tam ale píší profesionální ghostwriteři, a tak jsou texty někde jinde. Líbí se mi prolínání dvou vyprávěcích linií, té z dnešního pohledu a té, která využitím přítomného času posouvá příběh dál. Tučné zvýraznění některých pasáží už je za mě trochu navíc, ale to je věc názoru.

Možná, že kdyby nějaký profík dostal Shalandarův článek do ruky, udělal by z něho jeden z nejlepších českých textů, který kdy na Hive vyšel. Takhle mám alespoň co kritizovat. Občas je dobré textu dodat spád. Pomáhají krátké věty. A třeba i krátký odstavec. Někdy je autor využívá citlivě, jindy se moc rozepíše. Zároveň je to jeden z méně vydařených textů, pokud jde o typografii (95% vs 95 %; 200let). Občas chybí čárky nebo uteče správný tvar mně/mě. Jindy skřípou celé věty či souvětí, protože se v nich trochu kostrbatě opakují slova. Zkuste si to přečíst nahlas a asi pochopíte, co mám na mysli. Ale text je to opravdu dobrý.

Shrnuto podtrženo, taková zpověď nemůže nepostoupit. Hodně štěstí ve druhém kole!

Lehce půjčíš, těžko vrátíš

@xlisto

Také poslední příspěvek se týká investic, byť v tomhle případě investovala banka. Lehce kafkovský příběh o tom, jak dnes není lehké být zodpovědným dlužníkem, by mohl šikovný autor přetavit ve vypointovaný fejeton. @xlisto beze sporu vládne volantem lépe než perem, respektive v tomto případě klávesnicí. V autobazaru si na něj nepřišli, korektora by ale potřeboval jako naše dálnice posypovou sůl, když k překvapení silničářů v zimě nasněží.

Přímé řeči hezky posouvají příběh dopředu a pomáhají udržet pozornost. Kdyby se jednotlivé postavy podařilo malinko odlišit v jejich mluveném projevu, bylo by to ještě čtivější. Relativně krátké odstavce také pomáhají udržet spád textu, který bohužel občas skřípe a sám o sobě čtivý moc není. I tady by autorovi pomohlo přečíst si článek před publikací sám pro sebe nahlas, asi by v něm narazil na tucet pasáží, které by vylepšil. A také tady se objevují typické nešvary, jako jsou chybějící nebo přebytečné čárky, špatné tvary mně/mě a občas i jiné hrubky.

Hodně jsem přemýšlel, zda pustit do druhého kola Krakonoše nebo Xlista. Názor jsem několikrát změnil. Formálně by to mělo být jednoznačné, ale tahle soutěž je prezentována jako velmi subjektivní záležitost, a já si cením také vynaloženého úsilí. To nakonec rozhodlo ve prospěch @xlisto. Tak ať se daří ve finále!

Chcete-li soutěž jakkoli komentovat, učiňte tak prosím tady. Druhý článek je určen výhradně pro hlasování.