After completing what felt like a hefty task (capturing 30 photos of various styles within 30 minutes, hopefully of at least some quality), I rewarded myself with two of my favorite pastimes: hiking and beer. The photo challenge took me to one of the official viewpoints of Václav Havel Airport Prague, the most significant international airport in the Czech Republic. Following this, I trekked alongside the Únětický Creek, heading to one of the closest breweries to the airport.
Únětice, the village where the brewery is, may be small but carries considerable significance on a global scale. It's not just the brewery that lends it fame. The village's name is tied to the Únětice culture. And no, despite the #beersaturday tag, it isn’t some cultivated yeast. Instead, it refers to the key Central European Bronze Age culture, predominantly centered in what's now Central Bohemia. Its influence, however, stretched to surrounding countries: Poland, Slovakia, and Germany. For more in-depth information about the Únětice culture, 
Napřed práce, potom zábava. Takže když jsem nějak splácal třicet fotek za třicet minut s tím, že to snad není úplná tragédie, odměnil jsem se krátkou pěší túrou do Únětického pivovaru. Z letiště to není daleko a cesta vede údolím Únětického potoka. A aby těch Únětic nebylo málo, asi je všichni znáte ze školy. Je po nich totiž pojmenovaná Únětická kultura. Nenechte se zmást tím, že píšu pro #beersaturday, nejde o žádné ušlechtilé kvasinky. Je to kultura doby bronzové, která se kromě Čech rozšířila i do okolních zemí, mimo jiné do Polska, Slovenska nebo Německa. Víc by vám určitě prozradil
While the Únětice Creek might seem ordinary, it used to be of importance in bygone days. Its waters powered a dozen of water mills. While some mills remain standing, they don't serve as mills nowadays. My journey started at the Čermačka Pond next to the airport. This pond, designed to control the water level during milling seasons, owes its name to the first mill I encountered: the Čermák's mill (see below). Its water is surprisingly clear and hosts ducks and other water birds.
I když Únětický potok vypadá úplně obyčejně, býval docela důležitý. Stál na něm totiž asi tucet velkých mlýnů. Některé se ještě zachovaly, byť už tedy obilí nemelou. Moje putování začalo u rybníka Čermačka, který je nad Čermákovým mlýnem (na snímku níže). Ten se kdysi využíval k regulaci proudu potoka. Dneska je jeho voda překvapivě čistá a hnízdí na něm kachny i další vodní ptactvo. A to přesto, že letiště je hned vedle.
The next mill on my journey is in the village of Tuchoměřice. In its heyday, it even got a steam engine. Alas, it is a mere ruin towering above the creek nowadays.
Další mlýn je v Tuchoměřicích. V dobách své největší slávy měl parní pohon, ale dneska je z něj jen ruina nad potokem.
Walking through the village at noon under the blazing sun was not pleasant. So, I quickened my pace to find shelter beneath the canopy of a nearby forest. The creek suits the forest better anyway.
Šlapat v poledne vesnicí nebyl žádný med, bylo celkem vedro, a tak jsem přidal do kroku, abych se před paprsky ukryl v lese. Tam to ostatně potoku sluší víc než ve vesnici.
The mill in the village of Statenice was converted into a stylish restaurant. Although it boasts an attractive exterior with a view, I wouldn’t sit on the terrace during the mosquito season.
Z mlýna ve Statenicích je stylová restaurace. Výhled může být fajn, ale v komáří sezoně bych se té terase raději vyhnul.
In Statenice, my thirst was quite pronounced. Luckily, Únětice was just up ahead. My spirits lifted when I was greeted by the sight of this marvelous lady holding two pints.
Ve Statenicích už jsem měl pořádnou žízeň. Únětice jsou naštěstí příští vesnice. Ani nevíte, jakou radost mi udělalo, když mě tahle dáma přivítala se dvěma půllitry v ruce.
Although local brewmasters claim that beer has been brewed in the Únětice valley since the Bronze Age—with archaeological finds like chalices with traces of ancient brews to support this theory—the recorded history of the Únětický brewery can be traced back to 1710. Its significance rose when it adopted a steam engine in the latter half of the 19th century. While the establishment weathered the storms of both world wars, it fell victim to the wave of collectivization post the communist coup d'état—a fate that befell numerous small private breweries (among other businesses, obviously). Like several other microbreweries I've written about in previous posts, Únětický found new life after the Velvet Revolution. However, handling all the paperwork and legal disputes took time, so the production was re-started in 2010.
I když se pivovar tváří, že tu pivo vařili i naši předci v době bronzové, což mají dokládat nálezy historických kalichů se stopami piva, doložitelná historie pivovaru začíná v roce 1710. Ve druhé polovině 19. století dostal parní pohon a navýšil produkci. Pak přečkal obě světové války a tipec mu zaťali až komunisté, kterým se soukromé podnikání pochopitelně nelíbilo. Jako řada jiných pivovarů včetně těch, o nichž jsem tu už psal, také Únětický se zmátořil až po revoluci. Ale protože restituce nešlapaly jako hodinky, první várku nového piva tu uvařili až v roce 2010.
Unlike many microbreweries, Únětický aims to craft genuine Czech lagers. In just over a decade, their brews have claimed a respected place in beer bars and taprooms, hailed as one of the finest Czech lagers commonly available in Prague. Pilsner Urquell, despite being the best-known Czech beer internationally, seems lackluster in comparison to Únětický's brew. I recall introducing my Spanish girlfriend to Únětický at a café and immediately afterward to Pilsen and Kozel—two commercial beers from the same conglomerate. The taste disparity was akin to savoring jamón ibérico followed by an ordinary ham from a Czech supermarket. In a nutshell, when in Prague, avoid Pilsner Urquell and head for Únětický instead.
Na rozdíl od mnoha minipivovarů se Únětice nesoustředí na různé speciály, ale na pořádné české ležáky. Během nějakých třinácti let se pivovaru úspěšně podařilo proniknout do pražských pivních barů a výčepů. A značka má pověst skvělého českého piva, které je běžně dostupné, a strčí do kapsy třeba Plzeň. Kdysi jsem T. vzal do jedné kavárny na Únětice a hned poté na Plzeň a Kozla, které mimo jiné patří stejné značce. Rozdíl v chuti jí přišel podobný, jako když si dá pravý jamón ibérico a po něm šunku z českého supermarketu. Takže stručně: Zavítáte-li do Prahy, vyhněte se plzeňskému a zajděte na Únětice, možnosti tu jsou.
Únětické pivo 12°, Czech Lager
I'm familiar with this beer, but sampling it right at its source was something I hadn't done before. As many would agree, the finest beer is always the one tapped at its brewery. This is a genuine Czech "dvanáctka," reminiscent of how I envision Czech lagers tasted during the First Czechoslovak Republic, roughly a century ago. Únětický brewery's flagship stands out with its heavy hopping and distinct bitterness. However, an underlying malty flavor balances and softens this bitterness. Notably, this beer has a slightly higher alcohol content than what's typically expected for this style.
Tohle pivo dobře znám, ale přímo u zdroje jsem ho ještě nepil. A jak všichni víme, nejlepší pivo vždycky točí v pivovaru. Je to poctivá česká dvanáctka, takhle nějak si představuju, že české ležáky chutnaly třeba za první republiky. Vlajková loď Únětického pivovaru je silně chmelená a výrazně hořká, přesto má citelnou sladovou dochuť, která hořkost mírní. Pivo má trochu vyšší obsah alkoholu, než je pro tento styl zvykem.
Únětické pivo 10°, Czech Lager
In Prague's taprooms, one typically finds the filtered "desítka" beer, as not everyone has acquired a taste for unfiltered lagers. However, the brewery offers its unfiltered counterpart. This variant is discernibly less bitter than "dvanáctka", with the yeast and malt profiles taking center stage. The herbal bitterness makes its presence felt towards the finish. Amidst the late summer heat, this beer strikes a harmonious balance, offering both refreshment and pleasure.
Do výčepů v Praze se většinou dováží filtrovaná desítka, protože ne každý je zvyklý na nefiltrovaná piva. Ale v pivovaru mají i jejího nefiltrovaného sourozence. Pivo je o poznání méně hořké a více v něm vyniknou kvasinky spolu se sladovými tóny, bylinková hořkost přichází až na závěr. Vyvážené pivo, které je v horku, které panovalo, příjemné a osvěžující.
Únětický speciál Letní 8°, Czech Lager
As the name suggests, this is a summer brew – we call it beer for cyclists. While it wasn’t available on tap during my visit, I grabbed a bottle as "road fuel", borrowing a phrase from my American friends. Compared to other "osmička", Únětický offers a richer flavor profile: it's distinctly bitter with a hint of herbal notes. The predominant aroma is herbal as well. Notably, it packs about one percent more alcohol than the typical "eight" beers, registering at 3.6%. It was a delightful refresher for the remainder of my stroll, with about ten kilometers ahead of me.
Jak název napovídá, tohle je letní pivo. Takzvané pivo pro cyklisty. Bohužel nebylo točené, tak jsem si vzal lahev s sebou coby "road fuel", jak tomu říkají kamarádi z USA. V porovnání s jinými pivy tohohle typu je Únětické chuťově plnější, výrazně hořké a lehce bylinné. Po bylinkách hlavně voní. Má také asi o procento více alkoholu, než bývá u osmiček obvyklé (3,6 %). Fajn osvěžení na zbytek mé cesty - čekalo mě ještě asi deset kilometrů.
