To prý říkávali 
V nedatovaném článku Nedostatky ve výživě dlouhodobě zhoršují zdravotní stav Čechů Státního zdravotního ústavu, který zřejmě vyšel počátkem roku 2021, cituje autor Jiřího Rupicha, vedoucího Centra zdraví, výživy a potravin tohoto ústavu: „Bohužel, my Češi patříme z hlediska výživy mezi nejhorší v Evropské unii. O prevenci a zdravé výživě se sice hodně mluví, ale lidé se ještě nenaučili o sebe starat.“ A u SZÚ zůstaneme, v září totiž publikoval článek Vliv stravování na kvalitu života člověka je zásadní, prakticky polovina Čechů ho naprosto podceňuje, ve kterém mimo jiné ředitelka této instituce říká: „Dostupné údaje ukazují, že ročně za téměř polovinou všech úmrtí v Česku stojí rizikové faktory chování v čele se špatnou stravou, následuje kouření a konzumace alkoholu.“ Ano, v SZÚ si myslí, že má u nás špatné jídlo na svědomí více životů než kouření nebo alkohol, a to jsme pijani světové extratřídy. Zpráva European Observatory on Health Systems and Policies z roku 2021 to pak vidí takhle:
Zdroj: OECD/European Observatory on Health Systems and Policies (2021), Czechia: Country Health Profile 2021, State of Health in the EU, OECD Publishing, Paris/European Observatory on Health Systems and Policies, Brussels.
Ale jak je možné, že jsme na tom v mezinárodních srovnáních takhle tragicky, když tu přece máme stejné Alberty jako v Holandsku, stejné Billy jako v Rakousku a stejné Lidly nebo Kauflandy jako v Německu? Inu, ne tak docela. Takzvaná „dvojí kvalita potravin“ už je sice v rámci EU zakázaná (tedy víceméně, ono to není až tak jednoduché; více k tématu s vysvětlujícím komentářem právníků třeba tady), ale stále existují způsoby, jak dodat na české stoly potraviny s menším obsahem jídla, které je drahé, a větším obsahem náhražek, které bývají o poznání levnější. Tady si půjčím celé dva odstavce z lednového článku Aktuálně.cz, které cituje tiskovou mluvčí spotřebitelské organizace dTest:
Organizace se mimo jiné zaměřila na jakost nejlevnějších dostupných potravin bez ohledu na značku. Výsledky ukázaly, že nejlevnější potravina nabízená například v Rakousku či Německu splňovala lepší jakostní parametry než nejlevnější výrobky v Česku a okolních státech.
"Zároveň se ale ukázalo, že nejlacinější potraviny z českých obchodů byly v určitých ohledech lepší než například výrobky nakoupené v Polsku či na Slovensku," uzavírá Korbeliusová.
Nejlevnější výrobky obvykle bývají low-endové privátní značky jednotlivých řetězců. Jen málokterý z nich si do regálu pustí zboží, které by jeho vlastnímu low-endu konkurovalo cenou. Jistě nás může těšit, že u nás prodávané zboží je v určitých ohledech lepší než srovnatelné produkty prodávané na Slovensku nebo v Polsku... Ale něco mi říká, že naši sousedé těmhle šmakuládám neholdují tolik jako my.
Na podíly privátních značek na celkových prodejích jednotlivých maloobchodníků se před půl rokem zaměřila také ČTK. Asi nepřekvapí, že řetězce, které nabízejí i prémiovou privátní řadu, mají menší podíl těchto produktů na celkových tržbách. Nekorunovaným králem je diskontní řetězec, který jde vyloženě po ceně, což se obvykle projeví také v různých nezávislých srovnáních.
I na to se podíváme v dalších dílech miniseriálu, který jsem se rozhodl pojmenovat Česká bašta. Některé texty teď píšu jen anglicky, ale tohle bude jen v češtině, bohužel to je téma čistě lokální. Hodně mě inspiroval tenhle článek a diskuse pod ním, pár dní jsem nad tím přemýšlel. A co že mi vrtá hlavou?
@margo59 stydí před svou ukrajinskou nehtařkou, když dojde řeč na potraviny, nebo minimálně mléčný sortiment?Zdroj: OECD/European Observatory on Health Systems and Policies (2021), Spain: Country Health Profile 2021, State of Health in the EU, OECD Publishing, Paris/European Observatory on HealthSystems and Policies, Brussels.
