V sobotu jsme v partě čtyř lidí (a jednoho odvážnýho polojezevčíka) absolvovali pěší výlet v Krkonoších. Nechtějte po mě přesně vědět, kolik jsme ušli kilometrů, ale byla to cesta tuším ze Špindlu podél Labe na Labskou boudu, Pramen Labe a zpátky přes Medvědín a domů. Rozumní přitom poslední část z Medvědína jeli dolů lanovkou, neb už bylo poměrně dost hodin a navíc jsme celej den strávili na slunci. Ti nerozumní (já), poslední část seběhli a cestou se ztratili (třikrát), neb to je moje oblíbená horská kratochvíle. Na mapách totiž všechno vypadá děsně jednoduše. V reálu o poznání méně. A když se k tomu v horách přidá nefunkční gpska, je o zábavu postaráno. Ale to je teď všechno vlastně vedlejší...
Tvářim se možná blaženě, ale ta voda byla ledová
To hlavní o čem chci mluvit je, že jsem první polovinu strávil klasicky na boso. A to má své výhody i nevýhody. O těch prvních Vám řekne spousta bosochodců, o těch druhých zase spousta botonožců. A protože jsem si dovolil se nezakrabičkovat ani do jednoho takovýho šuflíku, budu psát o obém.
Když se do googlu podíváte na lidskou nohu, tak zjistíte, že má strašnou spoustu nervových zakončení. Což je vůbec typický pro periferie těla a dává to smysl. Rukama něco uchopujeme, s něčím manipulujeme, takže potřebujeme umět dobře "číst" a nohama jsme se milióny roků pohybovali terénem a často jsme to potřebovali dělat rychle a efektivně. Takže to máme někde v genetickým kódu a taková nepomrvená lidská noha je fakt dobrej nástroj. V botě totiž nepoznáte spoustu věcí, který bez bot víte instantně. Například když je něco navlhlý, mokrý, studený a klouže to. My tuhle informaci sice dokážeme do jistý míry "přečíst" i očima a vnímáme okolní vlhkost a vůbec máme mozek, kterej přenáší, sonduje a vyhodnocuje každou vteřinu ohromný množství informací, ale někdy se to zkrátka nepovede. Dotek kůže s vlhkým a kluzkým kamenem zkrátka přenese informaci mnohem rychleji a velmi efektivně. Je to taky třeba důvod, proč úplně nepreferuju rukavice na cvičení a radši si pracky máznu magnéziem. Nakonec se podívejte na gymnasty. Než by si vzaly rukavice, tak si půjdou ten strhlej mozol radši třicetkrát přelepit. Ale o tom jindy...
Cvičit se dá doslova všude
Noha se taky v terénu chová fakt jako tlapa. Nedovoluje našlapovat ztěžka. Krok musí bejt ladnej, lehkej a v terénu se krásně balí podle toho, na co člověk šlape. Funguje to do jistý míry jako taková masáž. Takže typicky když si v botě šlápnete na hladkej, příjemnej kámen, ani si toho nevšimnete. Zatímco naboso se Vám noha zabalí do tvaru kamene. Celá noha taky po čase krásně pruží, je flexibilní, přizpůsobivá. A stejně jako se z hrazdy na rukách tvoří mozoly a kůže v určitých místech hrubne, to samý se děje s chodidlem. Celá noha se omasí. Nevypadá křehce. Což je typicky vidět, když si někdo třeba po fakt několika letech sundá boty (a teď fakt nemám na mysli, že v nich spí) a vydá se do terénu. Kůže na noze je bílá a vypadá jak z papíru. Takový neprokrvený nic...
Naše moderní boty mají taky takovou vlastnost, že nejsou příliš široký, což má zase za následek to, že prsty a příčná i podélná klenba se tak jako zvláštně deformujou. Typickej rys, kterej je k vidění je třeba vbočenej palec, kdy chybí ta centrální pozice, ale palec je v kloubu hnutej jakoby směrem k ostatním prstům. Což má vzhledem k funkci palce zase vliv například na celkovou stabilitu člověka při stoji, chůzi a tak dále.
Z toho všeho by se mohlo zdát, že nejlepší a nejrozumnější nápad je, zbavit se veškerých bot, spálit je rituálně před barákem, nebo před bytovkou v Praze a od této chvíle je už nevzít na nohy. Jenže...Už jste někdy viděli například weightliftera dřepovat naboso? Běžet někoho světovej rekord v maratonu bez bot (tady si teda nejsem jistej, jestli neexistuje jedna výjimka)? Vrcholovýho manažera v nadnárodní firmě jít do práce v obleku bez polobotek? Nebo někoho lyžovat bez lyžáků? Já ne...
Bota má totiž svoje funkce. Je to určitej nástroj a ten něco bere a poskytuje. Například tu máme ten socio-kulturní rozměr, kdy prostě na romantickou večeři do restaurace s Michelinskou hvězdou nějak člověk nechce jít se špinavejma haksnama. Podobně asi jako není žádoucí absolvovat naboso tříhodinovou operu v Národním divadle...No a pak tu máme taky funkční hodnotu bot. Tak třeba tý zmíněný weightlifteři mají v botě vysokej drop a velmi pevnou a stabilní strukturu boty. Obojí jim umožňuje jednak větší rozsah pohybu a druhak to, aby v noze měli dobrou oporu. Maratoncům zase boty poskytují prvky tlumící (aby si neoddělali klouby) a odrazový (aby jim pomohli. Lyžařům zase třeba to, aby si zalyžovali... Zkrátka a dobře tím chci říct, že boty mají svůj smysl, svůj účel a svou hodnotu. V Úplně běžným životě potom poskytují ochranu před mechanickým poškozením, který může bejt velmi nepříjemný (znám to doslova na vlastní kůži) a člověka na pár dní až týdnů "paralyzovat" (to byste nevěřili, jak důležitá je třeba kůže u prostředního prstu na noze při chůzi).
Je mi jasný, že zastánci bosé chůze budou říkat, že i tohle je otázka času, než se mozek a zbytek těla plně adaptuje na chůzi naboso a pak si člověk instinktivně dokáže vybrat "správnou trasu" tak, aby riziko minimalizoval. Což si dokážu představit, neb všechno je o tréninku. Nicméně riziko poranění kůže je prostě bez bot vyšší, než s botou. Jestli ne, zkuste mi to rozmluvit...
Tento sníh mě jednak překvapil, druhak byl vskutku studenej
Já vim, že tohle téma rozebírám tak po stošedesátýtřetí, ale podle mýho názoru by se majorita lidí měla s bosou chůzí pohybovat někde v šedý zóně mezi dvěma extrémama. Bosá chůze je fantastickej nástroj. Zvlášť když je k dispozici pestrej terén a člověk to ani nepřehání a ani se toho přehnaně nebojí. Na druhou stranu i bota vznikla z nějakýho důvodu a dneska je na trhu fakt nepřeberný kvantum různých nápadů, služeb a výrobků, ze kterých se dá vybírat pro širokou škálu důvodů.
Ale jak, co, proč a kdy použít, o tom už si musí udělat obrázek každej sám...
Jo a na závěr, tohle je vážení přátelé vzácný úlovek. Něco jako chytit pokémona do pokeballu po letech pátrání.
@tttweety
A ne nevim kdy začne psát, i když má fotek na tři články a proč má pořád někdo tendenci fotit něco "na stojáka"