Díl 33.
Já nejsem člověk, co by se zrovna snadno dojímal, ale tohle je jeden z těch vzácných okamžiků, kdy fakt cejtim hlubokou úctu k něčí práci a fakt se mě to dotklo. To, jakým způsobem v první díle mluví o tanci je prostě nádherný (nemluvě o díle druhým). A ačkoliv nejsem tanečník, tak asi i vzhledem k tomu, že si to tak jako po svým v rámci svý pohybový praxe dělám a mám nějaký fragmenty, který chápu, cejtim s těma lidma nějaký spojení. Mám něco, co mě s nima nějakým způsobem propojuje. Dokážu si představit tu dřinu, která za tím stojí. Ty emoce, který do toho dávaj. Ty myšlenky. Pot. Sebe...
Já sice nikdy nedosáhnu ani zlomku jejich umění, protože to prostě z logiky věci není možný, ale přesto jako bych naprosto rozuměl tomu, co chtějí vyjádřit.
Tanec je ve skutečnosti intimní akt, který můžete provozovat sami. Jde o to abyste umožnili chaosu najít si svou komfortní zónu. (Ohad Naharin)
