Díl 30.
"Stát je velká fikce, pomocí níž se každý snaží žít na úkor všech ostatních."
Začalo to zostra, pojďme trochu obrousit hrany.
Já jsem ani nepřišel hlásat nějakou pravdu (dokonce mi to připadá jako anarchistickej oxymoron > jedna pravda), ale dneska jsem viděl nějakou reportáž na Seznamu o konspirátorovi z Náchoda, co si přišel vyzkoušet jeden den na COVID oddělení v náchodský nemocnici a zase jednou přemejšlim o tom, jak odlišný všichni jsme a jak přistupujeme k tématům a problémům z různých stran, preferujeme jiný informace, ty si potom různě vykládáme a skládáme si v hlavách vlastní puzzle (kontext).
A tak místo toho, abych Vám tu šel sdělovat, proč je nutný dekonstruovat státní útvar, nebo nějakou jinou "osvícenou" radu, pokládám otázku...Co ve Vás výše zmíněnej citát vyvolává? A myslíte si, že stát má v sobě nutně obsaženo, že musí někdo žít na úkor někoho jinýho? Nebo by to šlo jinak? Případně jak? A proč někdy stačí diskuze, aby si dva lidi vyjasnily pojmy a jsou schopný dojít ke kompromisu a společnýmu závěru, ale ve státu se to většinou kompletně mine účinkem a jakákoliv debata směřuje do ztracena? Proč se v jistých oborech dá docílit alespoň principiálně nějaký shody, ale co do názoru na stát a jeho směřování/fungování, se nám společnost spíš štěpí?
