Se přeceňuje...
Znáte takovou tu situaci, kdy člověk vidí stařenku, jak se pere s nákupní taškou, přidržuje se zábradlí a snaží se dostat do patra v paneláku a vy máte tendenci jí pomoct? Tak já ne... Teda jako jo, v nějakých situacích bych samozřejmě pomohl (záleží na kontextu), nejsem úplná svině, ale jinak nechávám svou babičku před osmdesátkou úplně klidně otrhávat v kleku na zahradě ředkvičky a svýho dědu nechám okopávat záhonky. Proč jim sakra nepomůžu? Jsem hnusná necitlivá potvora? Možná...
Malá odbočka
Naši mají psa. Teda dva psy. Vlastně feny... Jedna je stará labradorka (14 let) a druhý je štěně německýho ovčáka (někde se tu vyskytuje i fotka). A ten starej pes má od mládí dysplazii dvou kloubů, což jí zřejmě způsobilo artritidu a na jednu nohu už se párkrát nemohla ani postavit. Loni v létě už jsme tipovali, že zimu nedá. Jenže pak se objevilo na scéně štěně a takový štěně si chce dost hrát. Je neskutečně akční, neustále v pohybu a úplně bohatě jí ke hře stačí i o poznání starší kolegyně, která má potíže se zvednout ze země. Malej ovčák nutil naší veteránku stát třeba i hodinu v kuse, protože když Vám něco ohryzává ze spoda nohy a leze Vám to po hlavě, tak si musíte zkrátka nějak poradit. A světe div se, labrador nám po čase namísto vadnutí, pookřál. Když má den, dokonce si pár metrů zakluše, má chuť k jídlu (to teda měla vždycky) a přežila i svýho syna, kvůli kterýmu doma dokonce zrušili před léty i schody, aby se dostal do horní části zahrady (podědil dysplazii)...
A teď zpátky k prarodičům
Moje babička si klekne... Pro kontext, viděl jsem pár lidí před padesátkou, co si nekleknou. Jo a taky děti, co si nedřepnou na celý chodidlo. Takže ačkoliv to někomu možná přijde jako poměrně normální záležitost, věřte, že to tak úplně není. A ona neklečí proto, protože její vnuk (jako já) nad ní stojí a se vším jí pomáhá. Nope. Musí si s většinou věcí poradit sama. Protože já jsem na ní v tomhle smyslu zlej. Vim totiž, že tělo a mozek chátrá ve chvíli, kdy přestane bejt aktivní. A mozek hraje v pohybu velkou roli. Viz například CNS (centrální nervová soustava) a její vliv na flexibilitu, kterej je dobře zdokumentovanej. Ale jsou v tom samozřejmě zakomponovaný taky kognitivní funkce a tak dále... Apropo znáte jeptišky? Narazil jsem na to v jednom dokumentu o Alzheimeru, tušim na HBO.
Závěrem
Tím vším chci říct, že pohyb je fajn v každým věku. Já jako neříkám, že je dobrý nechat prarodiče běhat sprinty, zvedat maximálky a bůhvícoještě, ale nechat jim trochu tý volnosti, aby si věci zvládli vlastním tempem a způsobem. Možná je u toho pozorovat, aby to nepřehnali, nebo si neublížili. Ale dopřát jim trochu tý svobody, nechat je zpotit, rozjet oběhovej systém, dát jim k tomu prostor a čas.
A platí to pro lidi všeho věku. U každýho samozřejmě podle jeho možností a schopností. Kontrolovat rizika, kalkulovat, ale nebát se jich. Přehnaná péče prostě zkrátka podle mého názoru není to pravé ořechové. Ani pro děti, ani pro dospělé a ani pro seniory.
