Tak jsem minulý víkend strávil v Ústí nad Labem na Mistrovství ČR v basketbalu s kategorií U15...
Vzhledem k úspěchu z minulého roku, kdy jsme (BK VividBooks Pardubice) získali stříbrné medaile, jsme vzhlíželi k letošnímu ročníku s velkou nadějí. Byť já osobně jsem nebyl úplně spokojen, co se kondičně-silové průpravy týče, neb nám do toho letos hodily vidle přijímačky na střední školy a spousta nemocí (což je asi důsledek post-covid období). Ale podmínky samozřejmě měli všichni stejné, takže není na co se vymlouvat. A je to ostatně fajn zkušenost a něco, z čeho se lze poučit. Mám ostatně hned několik nápadů, co do příští sezóny zlepšit. A v podstatě je to práce hned v několika směrech. O tom ale někdy potom...
Protože jsme v extraligové části skupiny B skončili na třetím místě za NH Ostrava (která zažila svou jedinou porážku ve vzájemném duelu právě s námi) a Tygři Brno, čekala nás ve čtvrtfinálovém utkání (na MČR postupují první 4 týmy z extraligové části A a B) domácí Sluneta Ústí nad Labem, která postoupila na mistrovství z 2. místa extraligové části A. Což se nakonec ukázalo jako nepříliš příznivé, neboť jsme od prvních minut v bouřlivé atmosféře tahali za výrazně kratší konec a byť druhá půlka zápasu přinesla vyrovnaný basketbal, náskok domácích už jsme smazat nedokázali. Prohra 84:73 tedy znamenala, že jsme měli bojovat o 5-8. umístění.
trenérský štáb s mojí maličkostí
domácí si nástup náležitě užili
týmová porada
Což sice nebylo to, pro co jsme si přišli, ale pořád bylo o co bojovat a hlavně je to "jenom" basketbal. O čemž chci ostatně napsat článek samostatně, protože si upřímně myslím, že mentální stránka (zvlášť na této úrovni) se tady pořád dost podceňuje...
V dalším duelu dvou poražených čtvrtfinalistů, jsme si měli zopakovat loňský finálový duel se Sokolem Pražským. A narozdíl od předchozího roku, kdy nás Sokol s přehledem přejel, jsme sehráli daleko vyrovnanější bitvu, která se tahala až do konce zápasu. Nakonec i tam jsme ale tahali za kratší konec provazu a zažili druhou porážku. Tentokrát v poměru 76:81.
soustředěná lavička
hráč s číslem 11 ze Sokola je pro mě osobně nejvýraznější postavou celého ročníku U15
nejlepší hráči utkání
Dvě porážky pochopitelně znamenaly, že konečný souboj s mladým (ale za to velmi bojovným) týmem Děčína bude o 7-8. místo. A ten jsme nakonec taky bez větších potíží zvládli a z turnaje jsme odjížděli s výhrou 88:55. Což byla důležitá pozitivní tečka.
konečně trocha radosti
Nakonec ještě doplním, že jediným týmem, který všechny tři zápasy MČR zvládl bez porážky a tudíž celý turnaj vyhrál, byl NH Ostrava. Ve finále jim zdatně do posledních sekund vzdorovali Tygři Brno a bronzovou medaili si odnesla domácí Sluneta, která v dramatické koncovce přetlačila Tygry z Prahy.
Smeknout je ale třeba před všemi sportovci a pořadateli krásnýho MČR!