V zimních měsících možno nahradit chůzí po obyčejný dřevěný násadě od koštěte, čince (viz foto), nebo slackline (má-li na to člověk prostor). Na všech uvedených možnostech je mnohem příjemnější to, že se dají položit na zem, nebo těsně nad ní, takže odpadá strach z výšek a člověk tak může v klidu trénovat na letní měsíce a teprve pak vylézt ven a nabitými zkušenostmi děsit lidi ve městech a parcích, který disponují šikovným kulatým zábradlím.
Chůze je ale ve skutečnosti až krokem číslo dvě. Nejdřív je potřeba se naučit na zábradlí vylézt a na tyči balancovat na místě, ale hlavně ovládat svoje tělo, pochopit jak docílit přijatelný rovnováhy, porozumět těžišti těla, kde se nachází a jak s ním manipulovat, nabít sebe-vědomí, určitej odhad. A pak se dá dělat velká spousta věcí. Například chodit pozadu, dělat dřepy, otáčet se, skákat z jednoho zábradlí na druhý, žonglovat u toho a jinak se bavit.
Otázka samozřejmě zní:
Proč?
Proč by někdo normální měl vůbec přemejšlet nad tím, že vezme kus dřeva a pokusí se na něm chvíli stát, nebo po něm nedejbože chodit?
Mno podle mě k tomu existuje řada vcelku dobrých důvodů, což ale neznamená, že bych k tomu někoho nutil, nebo se o benefity takovýho pohybovýho cvičení do krve hádal. Nakonec ať si dělá každý co uzná za vhodný. Někomu to nejspíš připadne úplně dementní, neb jsme dospělí, civilizovaní lidé a hry bychom měli přenechat dětem. Ale člověk je od přírody tvor hravý, o čemž napsal pěknou knížku Johan Huizinga a nedávno jsem o důležitosti hry viděl fajn dokument na český televizi.
Každopádně kromě toho starého známého:
Proč? Protože můžeme.
Zkusme být trochu konkrétnější.
@petrvl o důležitosti nerovnosti terénu). Dokonce to může být krok číslo jedna ještě před tím, než se vůbec na tyč postavíme. Možná bude totiž nejdřív třeba si nohu o tyč (nebo jiný masážní předmět) rozmasírovat. A to má velké benefity pro nohy. Zvlášť pokud trávíte pracovní (a volný) dny v úzký a rigidní obuvi (jako většina společnosti), kde noha nemá přirozenej prostor pro to, aby povolila (rozuměj, aby noha pružila předozadně i do stran). Po čase možná zjistíte, že dokonce dokážete po dlouhých letech roztáhnout jednotlivý prsty od sebe a například i z toho se dá zajímavě profitovat...Pro to všechno (a možná mnohem víc) si myslim, že nějaká forma balancování (ať už na tyči, čince, nebo zábradlí, či slackline) za pokus stojí. Samozřejmě adekvátně zdravotnímu stavu, fyzickým možnostem, věku a tak dále. Někdo asi bude muset začít "jen" masírováním a dost možná i tam nakonec skončí, protože se nepotká s žádnou potřebou to dál rozšiřovat (a to je naprosto v pořádku), ale v někom dalším se třeba rozhoří malej plamínek zvědavosti a pokusí se za dopomoci kámoše, rodinnýho příslušníka, nebo zdi pomalu rozejít a kdo ví, kam ho nakonec vlastní představivost zanese. :)
