Minulé sváteční pondělí jsme se společně s 
Každoroční běh na podporu znevýhodněných sportovců v okolí Bohdanečských rybníků (které mimochodem stojí za návštěvu) jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít ani letos. Zvlášť když počasí běhu vyloženě nahrávalo. Teplota okolo 18 stupňů a slunce je přesně to, co si osobně užívám úplně nejvíc. Takže nezbývalo než sbalit boty, další běžeckou "výstroj" a po velmi dlouhých měsících si zase zkusit závodní tempo (byť samozřejmě o co nejlepší umístění tu zase tolik nešlo). Osobně jsem chtěl otestovat své možnosti na trase 10 kilometrů a
Upřímně řečeno jsem naprosto netušil, co od sebe očekávat. Normálně mívám jistou představu o tom, za kolik zhruba dokážu plus minus závod uběhnout, ale letošní tréninky jsou opravdu v doslova šnečím tempu okolo 6-8 minut na kilometr, takže odhadovat, jestli dokážu atakovat na 10 kilometrech čas pod hodinu, nebo pod 50 minut bylo opravdu těžké. A to i vzhledem k tomu, že mojí poslední "desítce" pod 5 minut na kilometr už rostou vousy. Nechci si úplně vymýšlet, ale mám pocit, že už jí budou možná tři roky...
K tomu samozřejmě připočtěme, že závod probíhal převážně po lesních cestách, což sám o sobě není úplně nejrychlejší terén, a tak jsem opravdu neměl nejmenší představu, co čekat. Jasné ale bylo, že jsem chtěl do výkonu dát naprosté maximum. Což se nakonec myslím, povedlo...
Na start se nás tentokrát přihlásilo okolo 3 stovek (běžců i chodců). Tedy alespoň pokud jsem správně zachytil tuto informaci. A vybralo se skvělých 120 tisíc korun, což je jen pro představu dvojnásobek toho, co v roce minulém. Takže nepochybně úspěch!
Hned na prvním kilometru samotného běhu jsem zaskočil sám sebe tempem 4:44. Běžci samozřejmě vědí, že tohle tempo není nějak závratně rychlé, ale já sám sebe považuju za velmi průměrného hobíka. Běhu ostatně nevěnuju víc, než 3 tréninky týdně a reálně jsou to spíš 2. A to je na nějakou velkou výkonnost opravdu málo (dobrou výkonností myslím průměrné tempo po 4 minuty na kilometr).
V tu chvíli se mi sice běželo velmi dobře, ale přede mnou samozřejmě bylo 90% závodu a neexistovala žádná záruka, že dokážu podobné tempo udržet. Zvlášť když se k podobným časům vyhecuju jen tu a tam při mých pravidelně nepravidelných intervalových trénincích.
Nicméně podobného času jsem dokázal docílit i v dalších kilometrech (jedinou výjimkou byl kilometr třetí, který byl těsně nad 5 minut, ale tam mám pocit, že spíš "zazmatkovala" GPS) a na pátém jsem to dokonce dokázal stlačit pod 4:30, což vůbec považuju za úspěch.
Opravdu bolet to ale začalo za hranicí osmého kilometru a tam jsem si skutečně připomněl, proč mě táhnou spíš ultramaratony než kratší štace. Na ultramaratonu se sice člověk taky musí zmáčknout, ale neběží na tom úplným stropu (jo uznávám, že možná změnim názor, až mě bude čekat nějakej ultra závod, na nějž si mimochodem taky brousim zuby). Kratší štace do půlmaratonu, to je ale taková konstantní bolest a člověk se doslova tlačí do dalšího kilometru. I tak si to samozřejmě může užívat (a já si to svým masochistickým způsobem užívám), ale není to úplně : "Jééé to je ale hezká příroda! To si vyfotim a pak poběžim dál...". Spíš něco jako: "Ku*va, kdy už to skončí?!", jestli mi rozumíte...
Každopádně i přes to, že na posledním kilometru už jsem fakt cejtil, že se tlačim hodně do vlastního limitu, jsem vydržel. A dokonce i poslední kilák se mi povedlo dát pod 4:30 a s výsledným časem 46:07 jsem více než spokojen. Vlastně mám pocit, že to možná byla moje nejrychlejší desítka v životě. Teda zatím... Na rovince a asfaltu bych to pravděpodobně stlačil i na těch 45 minut. Což je takovej můj malej cíl. Ale nějak na to nespěchám a nebylo by tam žádný velký mrzení, kdyby se mi to nepovedlo.
Další dva dny jsem si sice protrpěl (zvlášť zabrat dostaly lýtka), ale stálo to za to.
Takže pokud si někdy chcete prohlídnout fajn přírodu, udělejte si 8. května čas a můžete spojit příjemné s užitečným. A nebojte, běžet vůbec nemusíte. Úplně bohatě postačí chůze. O výsledky tu zase tolik nejde...
Více o akci zde
PS: Fotky doplním postupně
