Tldr verze:
V předchozích dílech jsem mluvil o stylu, pak jsme si boty rozdělili a teď máme na řadě cíl, protože
Když nevíš kam jdeš, je úplně jedno, kudy půjdeš. (někdo nachytřenej)
Rozumíte. Je třeba mít představu o tom, co vlastně chci, protože jinak je to jako postavit se do kuchyně k prázdnýmu hrnci a bez jakýhokoliv plánu do něj začít házet cokoliv, co mi přijde pod ruku. Jako jasně, může se asi jednou z milionu pokusů stát, že se to bude dát jíst, ale existuje asi docela velký riziko, že to bude spíš velká šlichta. Takže je třeba mít rámcovou představu o tom, co vlastně od běhání očekávám, po čem chci běhat a kolik času tomu chci vlastně věnovat. Je přitom úplně jedno, jestli mám za cíl určitej počet kilometrů, konkrétní závod, maraton pod čtyř hodiny, zhubnout dvacet kilo a nebo si zkrátka vyčistit 2-3x do tejdne hlavu. Ale potřebuju mít jistej cíl. On se v čase může a asi i bude měnit, ale když si ho člověk stanoví, pomůže mu to vyhnout se úplnejm kravinám, jako kupovat si boty s karbonovým plátem za osmičku, když si chci jen tak běhat pro radost párkrát do měsíce a pokecat si u toho s kámoškou/kámošem. Nebo si koupit závodní silničky a pak v nich šplhat horský tůry. Ono to zní docela jasně, ale divili byste se, kolik lidí vlastně vůbec netuší, co chce. A to se pak těžko radí...
To je jedna věc.
Ta druhá je, že každá obuv je něčím trochu specifická (což jsem nakousl v minulým díle) a je třeba rámcově najít to, co bude člověku sedět. Nejen v otázce toho cíle, ale taky v otázce jeho životního štýlu, preferencí a vůči jeho problémům a ochotě/potřebě je řešit.
Já například ve svým životě hodně inklinuju k barefoot/minimalismu. V podstatě už nemám úplně konvenční obuv. Nosim jedny "prošlý" minimálky s 5mm dropem. To jsou takový ty boty, co s nima jde člověk do sámošky pro pár rohliků. Pak mám do města Ahinsa Shoes, což jsou barefoot boty. Do tělocvičny mám Inov8, taky barefoot. Na běh mám Vivo barefoot a Joe Nimble minimálky a pokud je hezky, chodim bos (ne teda úplně do města). Takže moje nohy jsou na leccos zvyknutý. Můžu si dovolit oscilovat někde na pomezí bosoběhu a barefoot běhu. Navíc si spoustu práce "oddřu" v tělocvičně. Dělám dost věcí na kotníky, oblast achilovek/lýtek, chodidla i prsty. Pracuju na stabilitě, mobilitě i síle. A dělám to přesto, že mě k tomu nikdo nenutí. Mě to baví. Jenže pak existují lidi, kteří by taky rádi barefoot, ale posledních 20 let neběželi ani na autobus (o cvičení zavadili maximálně ve Snídani s Novou) a od školy se pohybují v konvenční obuvi. A to je úplně jinej příběh...
Ne že by snad takovej člověk nemohl barefootku vlastnit a zkoušet. Pravděpodobně to ale ze začátku vůbec nebude na běh. Nejspíš to bude chůze. Protože tady už nejde jen o to, že je třeba nastartovat kardiovaskulární systém, ale taky celou řadu dalších věcí. Oni to totiž taky musí vydržet svaly, šlachy, vazy, úpony i kosti. A to chvíli trvá (čest výjimkám). Měsíce a roky. Moje noha například taky pořád není úplně v optimální kondici, byť se to lepší. A to už se boso-chůzi/běhu pár let věnuju...
Takže kdyby za mnou takovej člověk přišel, dost možná bych mu ze začátku doporučil nějakou prostornou a komfortní botu s nižším dropem, která poskytne určitej support, ale na druhou stranu bude směřovat k tomu minimalismu. A k tomu třeba barefootku na chůzi po městě. Nebo jistý cvičení, kdyby měl zájem... Což teda mimochodem nemá nikoho odradit od barefootky. Ten nápad jako takovej je podle mě super. Jen je třeba si uvědomit jistý základní souvislosti. Protože vždycky je to něco za něco...
Všimněte si rozdílu v podrážkách. Objemovka má masivní podrážku, minimálka střední a barefootka velmi tenkou. Proto se v ní dobře rozeznává a "čte" terén. Je velmi blízko podkladu a navíc je maximálně ohebná, takže se chová podobně jako chodidlo v terénu. Umožňuje "uchopovat" to, co se pod ní nachází
Tak třeba na jednom kurzu nám říkali, že bota by měla bejt splňovat určitý parametry. jako že by měla bejt dostatečně prostorná, aby mohl člověk roztáhnout prsty od sebe. Měla by bejt ohebná ve všech směrech, dobře odvětrávat a tak dále. A já jako mám sice tendenci souhlasit (a sám jsem to nakonec i tak doporučoval), jenže při návratu do reálnýho světa si člověk uvědomí, že v běžecký botě tráví hobík třeba 1 hodinu týdně. 8-10 hodin denně pětkrát v týdnu přitom často stráví v práci v botě, která je všechno, jenom ne komfortní, prostorná a ohebná. Naopak. Spíš to bejvá rigidní, úzká a tvrdá bota. Fakt je teda potom tak důležitý trvat si na tom, aby ta běžecká bota byla maximálně ohebná, měla nízkej drop kvůli těžišti a achilovkám a byla prostorná? Zvlášť pokud si hobík jde zaběhat 1-2x tejdně čistě pro radost z pohybu, aby trochu vykompenzoval sezení u kompu. Plus neví nic a hlavně ani nechce moc přemejšlet nad výběrem nějakých bot, ve kterých nakonec stráví úplný minimum času? To je imho právě ten okamžik, kdy je třeba mu naopak práci co nejvíc usnadnit. Od toho jsou podle mě na trhu klasický (mezi barefoot fanouškama často hejtěný) objemovky, který poskytujou dostatečný pohodlí, support a rok-dva v pohodě vydržej. Dal bych si přitom pozor snad jen na to, aby nebyly úplně nadoraz. jak vepředu, tak ze stran. Ne ani snad z hlediska funkce nohy ale proto, aby se zbytečně někde po pár desítkách kilometrech nezačaly odněkud soukat ven prsty...
Povšimněte si, jak je prostřední objemová bota zúžená ve špici v obou směrech.
Jedním dechem přitom chci dodat, že jako "foot fetišistu" (teda ne že bych rád k nohám čuchal a tak, ale to téma nohou mě svým způsobem fascinuje a baví) by mě těšilo něco takovýho napsat. Samozřejmě, že bych si přál, aby všichni řešili svoje nohy, protože to je něco, co nás celej život nosí a jakákoliv patologie se potom logicky promítá do celýho těla. Byl bych rád, kdyby každej řeši, co má denně na nohách a jestli by to nešlo vyřešit jinak. kdyby lidi o svoje nohy pečovali a cvičili... Ale je třeba si uvědomit, že to není reálný a v takovým světě nežijeme. Hromady lidí řeší a chtějí řešit úplně jiný věci (a jestli to je dobře nebo ne si nechme na jinou debatu), než jestli má jejich bota nízkej/vysokej drop, nízkou/vysokou podrážku, kolik místa mají jejich prsty a nakolik je/není ohebná.
Barefootka je maximálně ohebná. V podstatě jí sbalíte do kapsy. S typickou objemovkou tohle fakt nejde
Nechci přitom ani podceňovat to, že spousta lidí možná i díky konvenční obuvi běhá (a chodí) úplně na pi(ka)ču. Jenže z hlediska například výběru bot a zranění nemáme úplně dostatečný důkazy o tom, že by to samo o sobě mělo nějak signifikantní vliv. Spíš to vypadá, že ke zranění dochází tak i tak, "jen" v jiných segmentech. Viz příspěvek, co jsem ukradl z Instagramu @fk_physio (studie můžu dodat v komentářích). Což mimochodem jen tak mezi náma koreluje s tím, co mě učili na kurzu Kondiční trenér běhu od ČAS (Český atletický svaz) ve spolupráci s Vital Praha.
Osobně mám takovou teorii, že co se týče zranění, je to převážně otázka špatně zmenežovaný intenzity/objemu. Nemyslim si, že například špatně vybraná běžecká obuv většině hobby běžců nějak závratně dokáže poškodit zdraví. A to si samozřejmě uvědomuju, že při běhu na ten pohybovej aparát působí síly v násobcích váhy. Jen si prostě myslim, že je to otázka spíš celkovýho životního stylu, v nichž běžecká obuv může bejt maximálně ten poslední hřebík do pomyslný rakve, než že by to byl ten nejdůležitější, nebo rozhodující element. Ale znova, bavíme se o hobby běžci, kterej stráví během opravdu velmi malou porci svýho života. Často skoro zanedbatelnou. U takových ultramaratonců je to pak samozřejmě úplně jiná písnička. Tam bych si dal velkej pozor na to, do čeho lezu a proč. U nich je to totiž de facto něco jako pracovní bota. A tam je třeba řešit i to, jak je ta bota šitá, jak je těžká a tak dále. Protože 100 gramů na botě se na 100 kilácích fakt násobí...
Takže aniž bych se tu chtěl trapně opakovat, Je to prostě zas a znova o kontextu. O stylu, kterej člověk preferuje, o cílech který má, po čem chce běhat, jak moc nebo málo chce, aby se běh stal součástí jeho/jejího života, o problémech a tak dále... Osobně si myslim, že většina lidí si úplně v pohodě vystačí s klasickou tréninkovou objemovou botou, která jim poskytne komfort a výdrž (jakkoliv to není můj styl a jakkoliv si myslim, že to z hlediska funkce nohy není ideální řešení). Technologicky je to přitom podle mě skoro úplně jedno. Průměrnej kondiční běžec nemá šanci poznat ani pár gramů na botě, natož aby řešil, jestli má v botách gel, nebo vzduchovej polštářek. Ruku na srdce, spousta z toho je prostě jen marketing. Ty firmy se předhání ani ne snad o to, kdo vymyslí lepší technologii jako spíš o to, kdo vymyslí něco, čím na chvíli překoná konkurenci. A ta je ohromná! Skoro mám až pocit, že běžecký boty se za chvíli budou prodávat i v drogerii...
Takže kdybych měl něco úplně závěrem poradit, tak v první řadě bych si vybral styl, ke kterýmu inklinuju. Podíval bych se, po čem nejspíš budu běhat (silnice/terén, hory/nížiny) a promeditoval bych si, proč vlastně chci běhat a jakej mám cíl (a ono je fakt úplně jedno, jakej je). Pokud si tyhle 3 složky člověk v klidu promyslí, spousta věcí se sama vyjasní. Když už rámcově vim, co hledám, stačí si vyzkoušet pár bot a vzít ty, ze kterejch mám nejlepší pocit (přičemž nejste-li si jisti, nechte si změřit došlap a zkontrolovat techniku běhu). To znamená, že se v nich cejtim komfortně, jistě, pohodlně a líběj se mi... Čemu bych se naopak vyhnul je, brát boty čistě jen kvůli vzhledu. Dopadá to fakt špatně. A pak bych si taky nenechal vnutit nejnovější model bot jen proto, protože někdo je potřebuje prodat. To není náš problém. To je problém výrobců a prodavačů...
Uzavřel bych to tím, že nejlepší bota neexistuje. Co ale existuje, je nejlepší možná bota pro konkrétního člověka, v konkrétním čase, s konkrétním požadavkem a vzhledem k jeho momentálním možnostem a potřebám...
A to je vlastně asi tak všechno. Dalo by se trochu říct - mnoho povyku pro nic. Jestli si někdo z tý hromady slov odnesl 2-3 detaily, byť by to bylo to, že barefoot obuv není pro něj, považuju to za čas, kterej nebyl ztracenej.
PS: Těm, kdo dočetli až na konec slibuju, že minimálně rok nenapíšu o běžeckých botách už ani řádku!
PSS: Leda že by ne...
