Prázdniny se překlopily do poslední čtvrtiny, tak co třeba článek o škole?
Občas je zmínka o investici do vzdělání.
Nevím, jestli je tohle zrovna správný příklad, ale když ještě naši kluci byli malí, tj. základní školou povinní, zapsali jsme je na soukromou základní školu.
Školné - zhruba tisícovku měsíčně za každého z nich.
První věc bude ode mě znít možná asociálně. Ale i to relativně dostupné školné odfiltrovalo žáky z rodin, ve kterých se - eufemicky řečeno - vzdělání nepovažuje za prioritu. Prostě v této škole nejsou problémoví žáci. A nejen kvůli školnému: zájem o tuto školu o něco přesahuje její kapacitu, tak si škola vybírá, a o problémové žáky jednoduše nestojí. Na rozdíl od "veřejné" školy, která z povahy věci a ze zákona musí vzít každého.
Za druhé: Výuka probíhala ve třídách, kde bylo maximálně 15 (ve skutečnosti i méně) žáků. Takže učitelé měli větší možnost přistupovat k žákům individuálně. Přece jen je to asi jiné, když máte ve třídě 10 - 15 žáků nebo 30. A když to jsou navíc relativně dobří žáci, bez vážných kázeňských problémů, tak i ta učitelská práce musí být radost.
Říká se, že kvalita výuky na soukromých školách není dobrá, protože se tam prý známky dají koupit, třeba vhodným sponzorským darem. Nevím jak na jiných školách, středních nebo vysokých, ale pokud můžu posoudit, tak na té naší dostávali žáci mnohem větší záhul, než na veřejné škole. Ne že by se toho učilo víc, ale mnohem důkladněji a do větší hloubky, s důrazem i na samostatnost, samostatné vyhledávání zdrojů, vypracovávání nejrůznějších projektů a tak. Samozřejmě, vzhledem ke kvalitě žáků si to učitelé mohli dovolit.
Samostatnou kapitolou bylo školní prostředí. Místo strohých chodeb jak ve vězení byly na chodbách pohovky a regály s knihami, volně k dispozici zahrada i hřiště. A i lidské vztahy byly jiné: šikana neexistovala, mezi žáky panovala jistá soudržnost (my jsme z "té" školy). Ale nebyla tam ani ta neprostupná "skleněná stěna" mezi žáky a učiteli. Ve vyšších ročnících byli učitelé bráni spíš jako partneři než jako něco nedotknutelného. Dokonce někteří mladí učitelé si s deváťáky navzájem tykali, aniž by to mělo vliv na výuku nebo kázeň.
100% žáků této školy se hlásí na střední školy, 100% jich bývá přijato, výsledky přijímaček obvykle v horní třetině. Je to logické, jsou to vybraní žáci, nikdo je ve výuce "nebrzdí", takže srovnání s obvyklým průměrem není fér. Ale proč by mělo?
Tenhle článek nemá být srovnání výběrové soukromé a veřejné školy. Uvědomuji si, že to, co na této škole je možné, by jinde možné být nemohlo, že to jsou dva světy prakticky nesrovnatelné. Jenom tím chci říct, že ta tisícovka měsíčně byly podle mě velmi dobře utracené peníze.
