Tak máme zavřené školy... Snažíme se vyučovat přes internet. No. My jsme dost specifická škola. Žáci, kteří na výuku dlabali předtím, se nepřetrhnou ani teď.
Slyšel jsem příběhy. Pro hodně lidí nastávají existenční problémy. Nejrůznější agenturní zaměstnanci, lidé pracující na dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti... No jo. Lidé málo myslí na zadní kolečka.
Starší lidé se bojí. Dost možná oprávněně. Tchán zrušil oslavu svých 74.narozenin. Já se někdy cítím srašně starý. Ale z téhle nemoci nějak obavy nemám. Věřím si. Bůh je se mnou, že... Ale nepřecházel bych ji.
Sázkové kanceláře ještě neuzavírají sázky na to, kolik přibude nakažených a mrtvých za týden... Tak to s naší společností a jejím cynismem asi taky není tak špatné. I když během válek se asi taky nesázelo, jestli vyhrajeme, nebo prohrajeme...
Když jsem pracoval v Agrobance, mohlo to být tak v roce 1995, vzpomínám na pána, kterého jsem potkával na obědě. Právník. Vypadal špatně. Připravoval vnitřní předpis, jak má banka pomáhat pozůstalým po zesnulém zaměstnanci... Ale práci nedokončil. Umřel. Myslím, že byl starý mládenec. Takže i kdyby ten předpis stvořil, nic by z něj neměl. Asi netušíte, kam spěju...
Tak mě tak napadlo... Teda, nevím, jestli je to humor černý či šibeniční. Taky už to někomu z Vás blesklo hlavou? Onemocní někdo z českého rybníčku na Steemitu? Pokud se tak stane, můžeme mu nějak účinně pomoci? Bojím se, že ne...
Jako v Drugwars. Každý za sebe... Pirátský zákoník. "Odnes co můžeš a nic nevracej!" No ano. Konenčě jsem se donutil v Drugwars chovat jako ve hře a ne jako v reálu. Sype to potenciálně víc než jakýkoliv můj článek na Steemitu. Ale mám z toho takovou hořkou pachuť v puse...
Tak dobrou noc a buďte zdrávi!
