#nevren

Speleologie - takový trošku adrenalinový sport. Jako speleolog - amatér se cítím skvěle. Tajemno a dobrodružství mám rád. Prohlížíme si další výtvory návštěvníků. Některé jsou celkem povedené, některé

Zde jsem poprvé otestoval naše osvětlení do podzemí. Halogenový reflektor 50W připojený na malý olověný gelový akumulátor. Byl to předchůdce naší lampy - podzemního slunce ;) A máme tu další výtvor návštěvníků

Zastavím se v této kolosální chodbě a vychutnávám si její velikost. Na stropě si můžeme povšimnout stop po hornických kahanech... Tato část dolu bude později pro veřejnost zcela uzavřena. Proto tyto záběry,

Zlatavá chodba. Tuto štolu vytvořili místní obyvatelé za války jako únikovou cestu z dolů. Schovávali se zde při spojeneckých náletech. Žádná puma naštěstí do těchto míst nespadla. A pokud ano, k poškození

A jsme konečně tady. Velký sál. Někde se uvádí výška stropu až 18 metrů, někde metrů jen 12. Každopádně je to impozantní prostora... Veškeré mé osvětlení nezvládá tento obrovský prostor dokonale osvítit.

Hliněné závaly. Voda sem z povrchu splavuje jílovitou půdu, která zavalila vchody chodeb... Jinak je podzemí v naprosto dokonalém stavu. Křižovatka chodbiček. My se dáme vlevo. Víme už, že se tam nachází

Podruhé sestupujeme po hliněných schůdcích. Jsme už mnohem lépe vybaveni a víme, co nás tu čeká. Přesto to není procházka, neboť v podzemí musí být člověk opatrný. Pokračujeme vysokými chodbami. Digitální

Píše se rok 2004. Kamarád si kupuje první digitální fotoaparát - Olympus se třemi megapixely. Špica! Kde ho vyzkoušíme? Přece v podzemí! Vzhůru do Nevřeně! Vchod je stále ještě přístupný. K upevnění lana

Tak takhle to vypadalo v kaolinovém dole roku 1913. Těží se z povrchu a hlubinně štolami za nepříznivého počasí. A tady už máme Nevřeň. Horník drží v ruce olejový kahan. Záběr je nedaleko nynějšího vchodu

Je rozhodnuto. Do hlubin země polezu jako první. Interiér dolu známe pouze z vyprávění. Polezu hlavou napřed, abych viděl, do čeho jdu :) První metry jdou docela obtížně. Trubka se svažuje pouze mírně.

Je jaro. Píše se rok 2002. Dva kamarádi, dobrodruzi, právě vystupují z autobusu na návsi jedné malé obce na severním Plzeňsku. Mají podezřele staré, ošuntělé oblečení a batohy. Jejich kroky plné očekávání

Dnešní body pochází ze skvělé akce - návštěvy unikátního Nevřeňského kaolinového dolu. Tento důl byl tento víkend poprvé zpřístupněn veřejnosti. Jeho návštěva byla silným zážitkem. Byl jsem zde již potřetí,

V malé obci na severním Plzeňsku vyrostlo unikátní infocentrum na místě vyhořelé hospody. Můžete se podívat na dokument ČT, odkaz viz níže a nebo navštívit webové stránky centra. Ovšem osobní návštěvě

Malá obec na Plzeňsku skrývá tajemné, monumentální podzemí s obřím sálem o výšce cca 18m... V současné době nepřístupno, v obci nyní funguje tzv. Centrum Kaolinum, kterému věnuji některý z mých dalších