O rumburské vzpouře

Už jsem o tom jednou i psal. Ale v článku o něčem jiném a jen okrajově. A tak teď trochu víc. Vlastně nebudu psát až tak o samotné vzpouře, ale zasadím ji do kontextu.

Vypukla 21.května 1918. A její vůdcové byli popraveni 29.května. Stanné soudy se s nikým nemazlily... Na druhou stranu, vzpoury se účastnilo na 700 vojáků. Popraveno bylo 10. Zas takoví magoři ti rakouští uheráci taky nebyli...

Co jsem psal minule? Než bylo těch deset odsouzených zastřeleno, tak je lékařsky vyšetřili. Změřili je a zvážili. No a já to uváděl jako důkaz zhroucení Rakouska. Všichni muži měli BDI (Body Mass Index) hluboko pod normálem... Byli podvyživení. Rakousko už v květnu 1917 nezvládalo krmit ani svoje vojáky, netož civilní obyvatelstvo. Dával jsem to do protikladu s Protektorátem. Za Pražského povstání povstalci ještě dojídali čokoládu ze svých přídělů...

I jinde jsem Rumburskou vzpouru zmínil. Na téma sliby - chyby. Jádro povstalců tvořili vojáci propuštění z ruského zajetí. Nemuseli se vracet. Snadno by se ztratili v rozkládajícím se ruském státě, který se zmítal v občanské válce Bílých s Rudými. Ale rakouští náboráři jim slíbili doplacení dlužného žoldu za dobu zajetí. A že už na frontu nepůjdou... Uvěřili.

Což o to, žold dostali. Ale v původní výši. A inflace od začátku války do května 1918 byla asi 1000%. A za peníze už stejně nebylo nic k dostání. Ani s lístky. A marš na frontu! To jsem všechno už někde napsal.

Co jsem tedy chtěl napsat? Německo prohrálo I.světovou válku během bitvy na Marně na začátku září 1914. Byla to osobní chyba Viléma II. Náčelník generálního štábu von Moltke mladší (synovec vítěze od Hradce a od Sedanu) to okamžitě pochopil a navrhl císaři kapitulaci. Ten ale nepochopil a Moltke rezignoval. Válka se pak nesmyslně povleče ještě další čtyři roky a dva měsíce. Co kdyby...

Co kdyby... Napsal jsem, že válka byla pro Trojspolek prohraná. Ale nešlo s tím přeci něco udělat? Historie nezná kdyby... Ale každého historika to "kdyby" někdy napadne. V jistý okamžik se dějiny dostávají na rozcestí. A jsou možné cesty více směry. Nakonec se jeden směr prosadí. A někdy i ten nejméně pravděpodobný.

A to "co kdyby" se téměř realizovalo mezi jarem 1917 a létem 1918. Carské Rusko naprosto nepochopitelně zkolabovalo v únoru 1917. Bylo na tom vojensky a ekonomicky nejlépe z celé války. Ale car osudově selhal.

Taková snad zajímavá vsuvka. Co řekl Napoleon o Velké francouzskíé revoluci. "Kdyby se král Ludvík 14.července 1789 vyhoupl do sedla, tak žádná revoluce nikdy nebyla..." . Tak tedy: "Kdyby se car Mikuláš vyhoupl v únoru 1917 do sedla..." Ale oni se nevyhoupli. Zaplatili za to životem s celými svými rodinami. A dějiny nabraly nepravděpodobný směr.

A němečtí a rakouští zajatci při tom byli. Když se rozsypala zdánlivě neochvějná ruská monarchie. A nakazili se něčím horším než byla tehdy začínající epidemie Španělské chřipky. Nakazili se revolucí.

Tyhle zajatce si Německo a Rakousko vyreklamovaly Mírem brest-litevským v březnu 1918. (Za Rakousko podepisuje ministr zahraničí hrabě Černín.)

Trojspolku svitla naděje. Uzavírají Východní frontu. Vojáky a bývalé zajetce převážejí na západ. Mají šanci zopakovat bitvu na Marně s jiným výsledkem. Musí konat hlavně rychle. Každý měsíc přijíždí do Evropy milion vycvičených a vyzbrojených amerických vojáků...

Zpočátku se daří. Conrad von Hetzendorf drtí Italy. Proráží linie na řece Soči a postupuje na Benátky. Němci se dostávají na dostřel děla (Tlusté Berty) k Paříži. A pak se to všechno hroutí. Císař zopakoval chybu z roku 1914. Příliš mnoho vojáků ponechal na Východě...

Jako nacisté u Bastogne v Ardenách v roce 1944. Poslední lidské rezervy, poslední munice a zásoby. A také poslední špetka naděje. To bylo prohospodařeno na jaře a v létě 1918. Nakonec ztratil víru ve vítězství i císař Vilém. A byl konec.

V Němemecku, v Rakousku, v Uhrách... Všude revoluce. V čele bývalí zajatci z Ruska. Oni vědí, jak střílet své důstojníky a zakládat vojenské rady (rusky "sověty"). Bavorská republika rad, Maďarská, Slovenská...

V Českých zemích, v Chorvatsku, Polsku, tam je také revoluce. Ale ubírá se národním směrem. Je do něj obratně odvedena. Národy byly tak frustrovány, deprivovány marnou válkou, že nutně potřebovaly nějaký akt násilné očisty.

A teď neuvěřitelný oslí můstek. Zaregistrovali jste učitelskou stávku? Pochopili jste, proč vůbec byla? Záminka byla k uzoufání hloupá... Ale důvodem je hluboká učitelská frustrace. Učitlé se potřebovali ozvat. Kvůli marnosti a nesplnitelnosti úkolu, který je nám společností zadán.

Bezprostředním důvodem vzpoury v Rumburku byla šikana ze strany důstojníků a poddůstojníků. A mizerná strava. S tou stravou už asi tehdy moc dělat nešlo...

Učitelé mají dojem, že celé české školstí se řítí do záhuby. Nezastavitelně. Je to dojem oprávněný? Myslím, že během Vánoc vystřihnu článek na tohle téma...
QmZdEgdEG3gM7H2SwXosyGgGNMV2NanfmiFcMKgeQgEc2i.png

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
Join the conversation now
Logo
Center