Sobotní odpolední čas na našem soustředění patřil malému závodu. Šestnáct děvčat vytvořilo dvojice. Vždy jedna starší a jedna mladší dívka. Úkolem bylo v Mikulově najít osm, předem vybraných, míst a pořídit zde mobilem fotografii.
A shodou náhod se dá celá akce zařadit i do #tematydne Historie. Samotné městečko a většina objektů zájmů našeho závodu se historie nějak dotýká.
Aby dívky nevytvářely hloučky, startovalo se v tříminutových intervalech. Po odstartování si musela každá dvojice zaběhnout do třídy vyfotit tabuli s přehledem bodů zájmu.
Některé holky využily informační kancelář na náměstí, jiné googlovaly na mobilu v mapách. Mladík v kanceláři byl docela překvapený. U první dvojice se mu podařilo poradit špatně jedno místo. U následujících dívek už raději prostudoval materiály.
Nejsnadnějším úkolem bylo najít kašnu na náměstí. Místo, kde holky často ve svém volnu posedávaly a baštily zmrzlinu, se jim vybavilo rychle. Zde i většinou vedly jejich první kroky.
Neméně náročným se z počátku zdálo získat fotografii s bustou Františka Dietrichsteina. Zámecký park je vedle náměstí. Ale kde ten František je? Návštěvníci nevědí. Hledání zabralo dost času. Naštěstí poradila paní na vrátnici.
Nazlobit se nám podařilo hlídače u vstupu do skateparku. Právě konající festival uzavřel areál a část přilehlé oblasti. Vstupné 400,- Kč se dívkám platit nechtělo. Přemlouvání nepomáhalo. Asi u páté dvojičky pokoušející se zdarma ke vstupu pro potřebnou fotku už pořadatelé byli trochu nevrlí.
Uzavřenou oblastí byl přístup i k Čertímu kameni. Rychle volat trenérovi co s tím. Samozřejmě vynechat. Fotku máme ze středeční společné vycházky. A pořídit ji dalo fušku. Časovač na mobilu byl moc rychlý a nestíhalo se doběhnout. Naštěstí pomohla ochotná kolemjdoucí.
Že nemají o některých zajímavostech ve svém městě přehled ani místní, se přesvědčilo hned několik děvčat. Pomník obětem 2.světové války dělal problémy většině domorodců. Děvčata byla často posílána na starý městský hřbitov, kde pořizovala fotografie kenotafu obětem 1. a 2. světové války. Že ten správný pomník stojí asi 100 m od místa našeho soustředění si uvědomila jen polovina dvojiček.
Nepříjemně vypadalo hledání skalního útvaru Olivetská hora. Cesta k němu se tvářila jako cesta na Svatý kopeček. Že by trenďa vybral zase výšlap nahoru? Úleva. Nevybral. Útvar je na úpatí kopečku, z druhé strany než jsme zvyklí chodit.
Špatně zvolená cesta k nejvzdálenějšímu místu trasy, jeskyni Na Turoldu, zase byla výhodou. Grilující muž u velké železné brány ochotně vytáhl klíče a pustil jednu skupinku zkratkou. Získaný čas hodně pomohl.
Ke zřícenině Kozí hrádek některé statečné "vyšplhaly". Nedávno byla tato část opravena a tak dojít k hrádku šlo snadno. Přesto některé volily foto z větší vzdálenosti.
Optimální délka trasy činila asi sedm kilometrů. Děvčata naběhala osm až dvanáct, podle toho jak bloudila. Nejlepší tým to zvládl za necelou hodinu a půl. Nejdéle to trvalo nejmladší sestavě, která bojovala skoro tři hodiny a nestihla večeři. Samozřejmě, že jim spoluhráčky něco odložily.
Pro čtyři nejlepší týmy bylo odměnou zrušení posledního tréninku na soustředění. Za bojovnost a získání spousty pěkných fotek odpadl poslední trénink všem. Místo něj se šlo na společnou limonádu.
SK BRUNTÁL ... drsný klub z drsného kraje.
YouTube | Facebook | Instagram | Wikipedia