Svět na vodě

Zachovejte paniku, ale klidně choďte do práce.

Současný stav je ukázková situace nejistoty. Zatímco někteří se nudí, pro mne osobně se nic moc nezměnilo. Stále odcházím do práce, když ještě pouliční osvětlení nesvítí a vracím se, když už nesvítí.

Pravda, úbytek cestujících je znát. Ze 300 klesl na 100 za den. Veškeré zákazy a příkazy se mne vlastně vůbec nedotkly. Buď jsem na ně neměl čas, či peníze anebo kombinace oboje.
Podle pozorování. Pracujících, kteří jedou ránu na šesku do práce. Alespoň jeden vždycky zakašlal. Zatímco naši spoluobčané s věkem 60+, kteří vyrazili v osm do města jevili známky výborné kondice. Budiž jim přáno dlouhověkosti. Doufám, že se o pár měsíců někdo objeví a bude mi říkat něco o prodlužujícím se věku a o tom, že si na něj musím poctivě spořit.

Zmatky jsou všude kolem. Někteří neví jestli je prázdninový provoz nebo. Jiní se podle upozornění o zákazu nástupu předními dveřmi ptají řidiče(mě) na linkovém spoji, kde si ten lístek mají koupit, když se už neprodává u řidiče. Tak jen lehkým hlasem odpovím, že pisateli textu jaksi vypadla ona důležitá zkratka "MHD". Někteří jezdí mlčky, jindy je horečná debata na téma Corona, že ji ani palubním rádiem nepřehluším.

Dokonce jsem zaznamenal jak potomek, držící mobil v ruce, informuje své rodiče o aktuálním stavu křikem na celé nádraží: "Mamí, už stodvacetpět." V tu chvíli, jako by se všichni na zlomek vteřiny zastavili a popřemýšleli nad vážností situace.

Na nádraží dnes bylo všude cítit savo, uklízečka měla zřejmě šichtu na víc. Na garážích další dvě gruntovaly autobusy, zatímco jiný kolega tímto přístrojem likvidoval breberky.