Moje sny jsou různé. Od poněkud pokrouceného přehrávání událostí, které jsem zažil nebo viděl, až po naprosté fantasmagorie neuvěřitelných proporcí. Spoustu z nich však nejsem schopný si ráno vybavit. A pokud už si něco pamatuji, pak se mi ztrácí souvislosti a jsem schopen si vybavit maximálně útržky. Anebo se probouzím v nějakém duševním rozpoložení. Nejhorší jsou tzv. živé sny. To se pak probudím a nejsem si jistý, jestli to byl sen nebo ne.
Tak třeba jednou jsem takhle přišel k nateklé holeni. Zdálo se mi totiž, že jdeme s kolegou z práce a kopeme si s míčem. A tak asi 50 metrů od nás stál další kolega. No a mně nenapadlo nic jiného než se vsadit s tím kolegou vedle mně, že toho týpka trefím tím míčem. Tak jsem popoběhl a úplně jsem viděl tu trajektorii toho míče, jak ho naperu šajtlí a jak krásně poletí a trefí toho kolegu XD. No a jak jsem narval ten míč, tak jsem práskl nohou do skříně vedle postele. Prostě debil no. Ještěže to nebylo na druhou stranu, kde ležela manželka.
Pak se mi často zdáli padací sny. To jsem ve snu třeba opravoval nebo měnil okno či okenice a prostě jsem vypadl. Fuj. Vždy jsem se vzbudil se zrychleným tepem a zpocený. Ale nikdy jsem nedopadl. Slyšel jsem, že pokud v padacím snu dopadnete, praskne vám pumpa. Nevím, co je na tom pravdy, ale určitě to nechci zažít.
Ale občas se mi zdá sen, ze kterého se nechci probudit. A když už se probudím, tak se snažím znovu usnout a vrátit se zpět. No nikdy se mi to nepovede. A to jsou většinou sny, kdy zažívám něco naprosto úžasného. Jenže já si ty sny nepamatuji. Jen útržky. Ale probudím se s určitým pocitem. S pocitem nějaké velké ztráty, jakoby jsem ztratil někoho, koho jsem strašně miloval a probuzením o něj navždy přijdu. Ano, ve všech případech jde o ženu. Nevidím jí do tváře, ale ten naprosto úžasný pocit, že jsem s ní. A ano, nikdy to není manželka. Že by mi ty sny něco naznačovaly?
