Včera jsem tady trochu obecněji psal o svých snech. A tak jsem tady seděl do noci, četl články na Arboletu, který teď, stejně jako Steem poněkud zanedbávám, sluchátka na uších a najednou zničehonic mám pocit, že na mně někdo kouká. Znáte to... takový ten nepříjemný pocit v zádech. Občas se mi to doma stává, když jsem doma sám. Ohlédnu se a nikde nic. Ale ten pocit nemizí. Otočím se... a zase nic. Pak to samo ustoupí.
Jdu se umýt a spát. Něco se mi zdálo. Nepamatuji si co, ale nebylo mi příjemně. Protože mám občas trochu obtíže s pálením žáhy, tak mě to vyhnalo v půl druhé z postele a zamířil jsem do kuchyně. Na žáhu piji mléko, to funguje. A tak vracím to mléko do lednice a zavřu dvířka. Jdu do postele. Koutkem oka, periferně jen zaregistruji něco, co asi sedí na židli. Okamžitě mi naskočila husí kůže. Raději jsem se nedíval a pokračoval v chůzi. Přede mnou cosi drblo do dveří, až skleněná výplň zavibrovala. Husí kůže mi jezdila po těle nahoru a dolů.
Co vám budu vyprávět. Zrychlil jsem a zaplul do pelechu. Chvíli jsem ještě přemýšlel, zda se jít podívat. Tohle jsem zavrhl. Zavřel jsem oči a usnul. Zdálo se mi, že jsem venku s dcerkou a na kraji lesa se objevil velký pes. Vrčel a cenil zuby a pomalu se blížil k nám. Hlavu měl zhruba v úrovni mojí, takže byl celkem velký. Bafnul jsem holku pod paži a začal zdrhat. A pes za námi. Zakopl jsem, holka mi vypadla. Křičel jsem na ní, ať uteče. Dcerka běžela a podařilo se jí schovat v domku, který se tam v tu chvíli objevil.
Jenže já zapadl do nějakého bahna a zdržel se. Pes u mně. ležel jsem na zádech a pes se pomaličku blížil ke mně. Šmátral jsem rukama kolem sebe a nahmatal jsem kámen. Když se ten pes nade mnou sklonil, řachnul jsem ho tím kamenem, vyskočil jsem a utíkal. Najednou ten pes řekl: „Stejně jí dostanu.“ Otočil jsem se a rozeběhl se k tomu psovi. Přiběhl jsem k němu a začal ho zuřivě mlátit tím kamenem po hlavě, až z ní zbyla jen krvavá kaše.
Celý od krve, udýchaný a vysílený jsem k němu padl na kolena a hluboce oddychoval. V tom se ten pes ke mně otočil a povídá: „Tak co? Už jsi spokojený?“ Pak jsem se vzbudil. Zpocený jak myš, srdce mi bilo o závod. Takže fakt hnus. Ještě teď mi běhá mráz po zádech.
