Jednou jsem slyšel od kolegy v práci, když jsme při obědě zabředli do nějaké filozofické debaty, že první dojem je to jediné, co máme. Jak to myslel? Myslel tím to, že všichni jsme prošpikováni předsudky a že na základě haló efektu vjemy, které vnímáme si škatulkujeme podle předchozích zkušeností nebo dogmat, která jsou do nás huštěna ze všech stran.
Například, když vidím špenát, okamžitě mi vytane na mysli, že obsahuje nejvíce železa ze všech druhů zeleniny. Opak je pravdou. Nebo když vidím někoho s tetováním, tak ten člověk ve mně automaticky vzbuzuje nedůvěru. To známe asi všichni, že?
Tak jsem si řekl, že se budu snažit být nestranný a nedám na první dojem. Zkoušel jsem to a zkouším to pořád. Ale pokud se na to člověk nesoustředí, stále sklouzává k těm předsudkům. Člověk s tetováním ve mně stále na první pohled vzbuzuje nedůvěru, protože ze školních let jsem si odnesl, že tetování si dělají jen kriminálníci, feťáci a vůbec spodina společnosti. Je ale zajímavé, že stejnou asociaci jsem si vytvořil k oblekům. Člověk v saku ve mně také vzbuzuje na první pohled nedůvěru.
Ale nejde jen o oblečení. Tento první dojem zahrnuje i tělesný zjev a projev. A pak také projev mluvený. Ale ten první dojem si udělám při prvním pohledu. Byť nechci, tak vidím někoho poprvé a tak nějak podvědomě šup a je ve škatulce. Říká se tomu “čuch na lidi“ a kdo jej má a jeho intuice mu odhalí pravou tvář člověka, ten má opravdu dar.
Bohužel tenhle první dojem se mi dost často nevyplatil a většinou se ten člověk pak v jiném světle opravdu projevil. Já většinou skočil na vytvořenou masku a pak jsem se divil. Dnes už bych řekl, že jsem se alespoň částečně vymanil z područí oněch napumpovaných předsudků, ale asi nikdy prostě nedokážu být nezaujatý.
A to mě přivádí k tomu, jak může být kdokoliv nestranný? Je soudce nestranný? Nebo učitel ve škole? Namlouvají si to nebo jsou schopni opravdu tohle potlačit? Anebo si namlouvají, že jsou schopni to potlačit?
