Včera jsem konečně zveřejnil poslední díl zaklínačské povídky a zde je už poskládaná a zveřejněná celá dohromady. Samozřejmě nebojte se v komentářích vyjadřovat své názory a recenze - budu jen rád.

Budu rád za každý - UPVOTE * FOLLOW * RESTEEM

First part of english version: https://steemit.com/witcher/@risengwynbleiid/part-one-witcher-novel-english-version

Tady je tedy celá #cesky

Možnost volby

Na hladině jezera se odrážel obraz Staré Wyzimy, která ještě před nedávnou dobou připomínala vypálenou vesnici. Nyní s opravenou palisádou vypadala alespoň zvenčí přijatelně. Geralt, dívaje se z okna komnaty, zabrán do vlastních myšlenek, byl vyrušen kancléřem: „Král čeká.“ Foltest seděl u masivního stolu, ponořen do hromady lejster. Když spatřil zaklínače, pokynul k vedle stojícímu sluhovi. Ten okamžitě popadl dokumenty a spolu se strážemi odkráčel z místnosti. Jakmile se za nimi zaklaply dveře, král ukázal na židli hned po jeho pravici. „ Neustále mě ohromuješ zaklínači“ začal král bez zdvořilostního úvodu „Nejenže jsi dokázal už dvakrát zbavit moji dceru kletby, nyní ti i já vděčím za svůj život. Geralte, co kdyby si u mého dvora ještě chvíli setrval?“ „Pane, ve Wyzimě se nejspíše ještě nějakou dobu zdržím, ale prosím tě, abys nepočítal s tím, že se nechám najmout jako nějaký žoldák. „Jistě“ pousmál se „ přesto děkuji, že ještě chvíli zůstaneš. Teď po smrti Demaweda jsou obavy na místě.“ Geralt vstal a lehce se uklonil. Vladař odpověděl kývnutím hlavou. Zaklínač přistoupil ke dveřím. „Geralte?“ „Ano, králi?“ „Budeš chtít těch osm tisíc orénů za zabití Velmistra?“ „Ne, byla to osobní záležitost“ odpověděl zaklínač bez zaváhání. „Myslel jsem si to.“
Marigold kráčející po Geraltově boku byl nezvykle tichý. „Namočil ses do pěkného svinstva. Kdo o tom vrahovi ještě ví?“ „Kromě mě a Foltesta už jenom Triss.“ Prošli bránou do Obchodní čtvrti, Geralt, zaposlouchán do zvuků vycházejících z okolních domů, byl znovu vyrušen. „Myslíš si, že to má nějakou spojitost s vraždou Demaweda?“ „Do háje, já opravdu nevím. Je to nanejvýš pravděpodobný, ale pořád to jsou jenom dohady.“ Zaklínačovi smysly náhle zbystřily, když zaslechly kroky člověka opatrně se plížícího za nimi. Neznámý se pohyboval tiše a hbitě podél domů, v jejichž stínu se snažil ukrýt. Došli před luxusní dům na malém náměstí. „Tady se rozejdeme. Musím ještě sehnat pár inspirací pro svoji novou baladu.“ oznámil básník, dívaje se směrem k domu Paní noci. Geralt si povzdechl „Sbohem příteli.“ Sledoval Marigolda, dokud se za ním nezavřely dveře domu pochybné pověsti. Ten, jenž je sledoval, zůstával ukryt za rohem domu vzdáleného přibližně dvacet kroků. Teď již bylo jasné, že jeho cíl nebyl trubadúr, ale on. Zaklínač, předstíraje že si musí nutně ulevit, nastavil záda. Teď měl neznámý jedinečnou šanci zaútočit. Medailon sebou silně trhl, upozorňujíc na zákeřný útok. Geralt bleskově hmátl pro jílec meče, který trčel nad jeho pravým ramenem. Takřka na poslední chvíli odrazil čepel letící na jeho hlavu. Protivník se na něj vrhl znovu, tentokrát mířil do úrovně pasu. Zaklínač úder zablokoval, druhým pohybem mu podkopl nohy a přiložil hrot k hrdlu. „Teď mě dobře poslouchej“ začal kovovým hlasem „buď mi okamžitě řekneš, kdo a proč tě poslal nebo tě začnu pomalu porcovat a kousky budu házet myším do kanálu.“ „ Já… já netuším, úkol jsem dostal přes poslíčka v hospodě“ vykoktal ze sebe muž ležící na dlažbě. Zaklínač se sklonil blíž k jeho tváři tak, aby dobře viděl do jeho očí. Obličej toho člověka se v okamžiku stáhl strachem. „Dám ti ještě chvilku na to, aby sis rozmyslel to, co mi odpovíš, druhou možnost už nedostaneš.“ „ Pracuju pro prostředníka, říká si Geas, jeho pravé jméno neznám. Úkol byl jasný, zabít a rychle se vypařit. Pak už jenom vím, že dělal spojku mezi Azarem a někým dalším… ten mu dával instrukce.“ „Vstávej“ rozmyslel se zaklínač, dávaje pryč hrot od jeho krku. „Kdy jsi měl oznámit případný úspěch?“ „ Za tři dny“ vydechl úlevou. „Kde?“ „V jeho stanovišti, v Chrámové čtvrti, naproti poli u lazaretu.“ „Dobrá, teď mě dobře poslouchej. Okamžitě odejdeš z Wyzimy a pokud zjistím, že ses spojil s Geasem, najdu si tě a vykuchám jako podsvinče. Rozuměl jsi?“ „A… ano a dě… děkuji, pane.“ „Výborně, a teď už padej.“ Geralt ještě chvíli čekal a sledoval, jak se muž rychle ubírá k Mariborské bráně. „A to jsem ani nebral elixíry“ pousmál se.
Na kopci stála žena s černými havraními vlasy, držíc za ruku děvče s vlasy barvy slámy. Náhle se děvče pustilo a s rozzářeným obličejem se rozeběhlo směrem k němu. Zčistajasna se nebe zatáhlo. V příštím okamžiku se prostředí změnilo. Děvče nyní stálo na krví zalitých schodech a v ruce již pevně třímalo meč. Zaklínačův pohled upoutala ta druhá, v jejíchž očích se fialkově zablesklo. Spatřil už jen, jak zvedá ruce se zmrzačenými prsty, z nichž vytryskl zlatý paprsek, a zároveň vykřikuje zakletí. Geralt se s trhnutím probudil a posadil se na postel. Sen se opakoval už po třetí. Po probuzení měl vždy pocit, že obě dvě odněkud zná, jenže si nebyl schopen vzpomenout odkud. „Špatné sny?“ zeptala se Triss, sedaje si vedle něho na postel a šimrajíc ho vlasy na rameni. Zaklínačovi oči se rychle přizpůsobily tmě, která v pokoji panovala. Šaty čarodějky, hozené na podlaze, ležely přesně tak, jak přistály, když je ve spěchu odhazovala. Kousek od nich stál na nočním stolku pohár zpola plný vínem. Na rameni ucítil Trissiny vlhké rty a na zádech dotek jejích pevných ňader. Opatrně se otočil a zahleděl se do jejích hnědých očí, něžně jí políbil. Triss si pomalu lehla zpět do teplého lůžka, lehce jí hladil a ona mu jeho dotek opětovala. Geralt si ji jemně přitáhl. Oplatila mu jeho polibek. Vnořil prsty do jejích nádherných kaštanových vlasů. „Aááách“ vzdychla Triss. A pak už vnímat přestal. Svět zmizel a zbyli jen oni dva.
Když se ráno probudil, slunce bylo dávno vysoko na obloze. Seběhl dolů do přízemí a nasnídal se. Potom opatrně vytasil meč z pochvy a bříškem palce zkusil jeho ostří. Do chrámové čtvrti nehodlal jít dříve než před setměním.
Zaklínač seděl na lavičce vedle lazaretu. Elixíry právě začaly účinkovat. Nyní viděl i předměty v té nejčernější tmě. Slyšel křik kocourů, peroucích se nejspíš o vládu nad hromadou smetí. Když se ujistil, že meč jde dobře ven z pochvy, přešel ke dveřím na druhé straně ulice. Opatrně vzal za kliku. Dveře byly odemčené. Zevnitř slyšel hlas čtyř lidí, hrajících kostky. Pomalu nahlédl za roh. Uprostřed velké světnice skutečně seděli čtyři muži. Vědom si toho, co se nejspíš za pár okamžiků stane, prošel úzkým průchodem a vystoupil ze stínu. „ Co to kurva…“ nedokončil člověk sedící v čele stolu - přerušil ho elf sedící po jeho pravici „ Do prdele, vědmák!“ Všichni naráz sáhli pod stůl, tahajíce odtud svoje zbraně. Jeden z nich, vyskakující ze židle, se o ní div nepřerazil. Geraltovi jeho oči prozradily, že je pod silnou dávkou Fisstechu. „ Ááá, heleme se kdopak sem ráčil přijít“ zašklebil se ten, který původně seděl v čele stolu. „Počkej vědmáku, za chvíli tě budeme vyhazovat s rozpáraným bachorem nohama napřed“ zachechtal se člověk pod vlivem drogy. „Nóó, chlapi, tak na co čekáme, nakopeme mu tu jeho zmutovanou prdel.“ Boj byl krátký. Jako první se z boje vypotácel elf s proseknutou krční tepnou. Ostatní, potřísnění krví svého spolubojovníka, se snažili z boje vyváznout. Marně. Geralt přešel ke dveřím na druhé straně místnosti, za nimiž bylo schodiště vedoucí do druhého patra. „Caedmil Vattghern“ oslovil ho elf sedící za masivním stolem. „Dal sis načas, ale jak vidím, tak můj netradiční poslíček zabral. No nebudu se tajit tím, že mojí hlavní prioritou je pro tuto chvíli tě sprovodit ze světa, za to, jakej binec jsi nám svojí činností způsobil“ odhalil elf při úsměvu své drobné zoubky. „Tak proč jsi místo “pozvánky“ neposlal vrahy nebo ještě lépe šíp do zad? Pozvání jsem totiž mohl odmítnout, šíp jen stěží.“ „ Předpokládejme, že jsem tě chtěl poznat a trochu si popovídat“ odpověděl elf dávaje si ruce pod bradu. „Byl jsem před tebou varován svým nadřízeným. Musíš mně omluvit, že ti jeho pravou identitu neprozradím. No a řekněme, že i přes varování jsem tě podcenil. Trochu jsi nám ztížil situaci.“ „ Nám?“ otázal se Geralt. „Proč bys zrovna ty Aen Seidhe měl důvod spolupracovat s Řádem planoucí růže?“ „ Řád byl jen nástroj. Zajišťoval nám pouze prostředky k vedení experimentů. My jsme mu prostě museli poskytnout na oplátku pár nepovedených mutantů. S tím povedeným, jak vím, jsi už měl tu čest.“ „Kolik je těch takzvaných povedených?“ zeptal se zaklínač. „Řekl jsem už příliš, raději mi ty odpověz na jednu otázku. Jak mám podle tebe vyřešit tuhle situaci? Zklamal jsem svého pána a mým jediným východiskem je mu donést tvou hlavu.“ „ Co tohle: stáhneš si kalhoty, nasekáš si řemenem na holou, slíbíš, že budeš hodný, pak se někam zašiješ, najdeš si pěknou elfku a budeš žít šťastně až do smrti“ usmál se Geralt. „No to asi nepůjde“ zazubil se Geas. „Asi budeme muset zůstat u tradičního řešení“ řekl tahaje meč z pochvy opřené vedle stolu. „Neposloucháš hlas rozumu?“ otázal se Geralt, utahujíc si řemen o dvě dírky. „Škoda.“ Elf se vymrštil a přeskočil jedním dlouhým skokem stůl. Při dopadu ťal Geralta pod pás. Zaklínač útok lehce odrazil a piruetou uhnul dalšímu výpadu mířícímu tentokrát na hlavu. Poté zaklínač sekl krátkým, úsporným obloukem. Zbraň narazila na šikmou blokádu. Elf o krok přiskočil a z pokleku bodnul. Geralt jeho čepel odsekl a nabral Gease mocným seknutím přes prsa. Rána byla tak silná, že ho znovu postavila na nohy jen proto, aby mohl znovu upadnout na kolena. „Musím uznat, že natřískat si řemenem by asi byla lepší volba“ řekl a zabořil tvář do zaprášené podlahy.