Trochu jsem se rozepsal v naší konverzaci která tak poskakuje mezi různými články poslední dobou. :) Až mi přišlo škoda ji více nezviditelnit a předložit ji k posouzení a pobavení širšího publika.
:D
je neuvěřitelný jak máš strašně podobný myšlenkový proudy... já jsem se musel uchýlit do různých hlubin před touhle hloubkou rozhodovacího procesu.
No buď rád, že tam nemáš spojenou emoci :) pak by jsi taky při špatných životních okolnostech mohl skončit v blázinci si myslím. :)
Já to jako "zkoumám" řadu let.
speciálně tahle formulace je úžasná až se nad ní tají dech
To znamená, že z určitýho úhlu pohledu potom existuje dobro a zlo (jako otázka nějaký vnitřní etiky a morálky) a zároveň to potom vyvěrá z "jednoho" (neduality), kde otázka dobra, zla, tam a tady vlastně jako ztrácí význam.
Tohle už je tam kde nevím jestli právě dokážu použít slova tak abych ti zdělil význam mého názoru. Ale jen takové přiblížení. Kdyby ji měli napsat právníci tak by to nedali, protože tohle je vágní formulace. Tím pádem my se chápem, ale jen proto že si tam umíme vložit svoje koncepty.
Přitom tahle věta je přesně ukázková, protože nejen že hovoří o podstatě tématu, ale ona ho i používá. Přesně z těhle důvodů jsem skoro před rokem musel použít výraz jednualita místo "nedualita", kterou ty však mylně právě kůli tomu významu slova převádíš na jednotu neboli jak říkáš "jednoho". Hele tenhle koncept je prostě logická past nekonečná smyčka. Jasně dokážeš s tím i prožít šťasnej život, ale běda, jak se ti vytvoří na nekonečné smyčce uzel jsi v háji. (Což je jen obrazně řečeno) :)
To jak hovořím o podstatě tématu a o tom že věta ho používá. Tak tím myslím přesně jak říkám, ta věta tam předvádí právě ten rozpor dobra a zla a v přesmyčce ho zapíná znovu přes "jednoho"
vsuvka: jsme se zasmál na vytrženým kouskem mé věty: ...ale ona ho i používá. :D
Jsme si před časem uvědomil, že používám při úvahách o téhle věcech něco co jsme si nazval antropologicko-filozofický pohled. Jo nevím jestli něco takového existuje. a podle mě není potřeba umět ani dějepis tak jako 
Beru si kousky těch názorů a dosazuji si je do anonymních postav té doby, a pak ti najednou vytanou věci jako, že jasně lidi se rozhodli to takhle dělat, nazvat, myslet, protože tohle a tohle asi byl v té době nějaký názor na něco. Viz třeba první Nikájský koncil. Já to jako nemám nastudovaný to jako né, jen občas jsem prostě za život o tom posbíral zajímavé střípky, které si pamatuji a jen si domejšlím zbylou mozaiku. A jistě znáš jak se říká že v kuolárech poslanecké sněmovny ve zprávách... co asi se dělo v kuolárech Nikajského koncilu? a podle mě pak lze dojít k jiným dějinám než jaké jsou napsány v Dějepise. :)
A když se anarchista setká s esoterikou a jeho původ jsou tradice křesťanské Evropy, no tak to pak lehne všechno popelem jako Alexandrijská knihovna.
Ono je to vůbec vtom, až mi to přijde neuvěřitelný jak se věci poslední dobou skládají tím jak lidé jedou jeden objev za druhým. A internet je mocná čarodějka, protože máš informace hned na dosah aniž by jsi musel na delší dobu přerušit myšlenkový proud takže méně ztrácíš celkový koncept při úvahách.
Ono když se podíváš na různé věci jako trojjedinost boha, tak je to strašně vtipný. Ono teda prej nejde se dostat v pravdě dál než na číslo tři. Protože za trojkou už začíná chaos. Viz následující video:
Myslím si, že na škole nám tuhle rovnici nikdo neukazoval, když jsme probírali co ovlivnilo populaci králíka v Austrálii. :)
No a pak je tu celá ta sága s trojkou. Oko v trojúhelníku. Tři centra moci starého světa: Londýn, Vatikán, Washington.
No nic pointa je vtom, že tři jsou při rozhodování ještě jednoduchá věc a dá se následovat bezchybně posloupnost dějů a věcí. A pak začíná chaos podle rovnice z videa.
To mě právě vedlo k domněnce, že naše základy vědění jsou špatně nebo alespoň nějaká část základních kamenů vědění.
Takže zpátky k té tvé větě o bohu a dobru a zlu. Třeba 
Moje životní zkušenost mě dovedla k poznání něčeho co je ještě úplně mimo obsah textu nade mnou. Ale nejde to nijak zařadit a začlenit do stávajícího celospolečenského konceptu o tom co je lidský život a život všeobecně. A když se to tam pokusím někam začlenit tak se někde něco jiného na nějaké jiné straně zbourá. Padne nějaký ideál jako "rovnost" a podobně.
Trojjedinost jako něco vyššího nad jedince mi tak nějak nesedí. A i když se ti podaří což jde vtělit trojjedinost do jednoho tak to stejně nefunguje v celku. Proto můj myšlenkovej přístup poslední třeba 2-3 roky je vlastně se o pravdu neopírat, protože si nemůžeš být jist že to je pravda. Spíše používám koncept nekonkrétních souvztažností jako základní stavební prvek mého poznání, protože o jejich existenci se můžeš opřít ač je jejich podstata jakákoliv.
Další závažnej glič v matrixu pak nastává když se tyhle "poznání" zkoušejí aplikovat ve hmotě nebo na hmotu. To je úlet jak ti to patláma patláma všude leze.
Tenhle stav se podle mě dá krásně nazvat souslovím "ucpanej systém" kůli kterému se ptá kde kdo "Jak z toho ven?".
Jinak pokud jste si pustili ukázku z Dejvického divadla tak se tam o hovnech mluví celkem dost. Mě se naštěstí podařilo dát do tohohle článku slovo hovno jen jednou. :) Ale v kódu textu je pak ještě dvakrát. :D
někde v textu je vynechána podstata mezi bodem a pohybem
