Do you sometimes feel and you don't even know what and why ??? It's not just old age ...
For example, getting up in the morning, when until recently I got up in the dark at seven o'clock and quite into the winter, and if I fell asleep, for example, it was already light. Now I can still get up at seven, but since it's too much light and heat soon, I just feel like I'm pretty much asleep. And that's why I've been getting up almost an hour early lately. And the feeling that can't be included anywhere ... I'll run the rooms ... I have everyone at home. The dog is guarding the door. I'll check the calendar, the fridge (from the outside) and other various note pads that I could forget, but just NOTHING.
So the day was just as stereotypical as yesterday and more and more days ........, but I still don't know how to stick it in the brain ..... I really don't know. I throw everything behind my head and Junior and I enjoy the day, because my daughter has a school for quite a long time today so she is out of our activities.
After lunch, Junior and I go running out with the balloon on the field again, and this time we add a drone. It was quite fun. On the way back home, the sticking into the brain again and the famous HALÓ !!! Of course !!! After all, spring and the end of hibernation are here again, and my beauty Káťa is muttering impatiently again in the garage and is sending me signals. Ok, hold on, I'm going to change and I'll be right back.
After the winter, we both had to carefully test whether everything was new to the roads and whether the others were used to riding motorbikes. In the end, it was a beautiful 70 km. and everything without defects. So I'm really looking forward to another beautiful day on two wheels.
Taky máte někdy pocit a ani nevíte jaký a proč ??? Není to jenom stáří...
Třeba ranní vstávání , kdy ještě nedávno jsem vstával za tmy v sedm hodin a docela do zimy a pokud jsem třeba zaspal tak už bylo světlo. Teď pořád můžu vstávat v sedm , ale tím , že je už brzo hodně velký světlo a teplo tak mám prostě pocit , že jsem docela dost zaspal. A proto poslední dobou vstávám skoro o hodinu dríve. A do toho ještě ten pocit , který nejde nikam zařadit.... Proběhnu pokoje...děti mám doma všechny. Pes hlídá u dveří . Zkontroluji kalendář , ledničku ( z venku ) a další různé poznámkové místa , na co jsem mohl zapomenout , ale prostě NIC.
Tak že den prostě probíhal tak nějak stereotypně jako včera a další a další dny........ , ale pořád to píchání klacíkem do mozku.....fakt nevím. Všechno hážu za hlavu a užíváme si s Juniorem den , protože dcera má dneska školu docela dlouho tak je mimo naše aktivity.
Po obědě to jdeme s Juniorem zase vyběhat s balónem na hřiště a tentokrát k tomu ještě přibereme dron. Byla to docela zábava. Po cestě zpět domů zase to píchání klacíkem do mozku a ono pověstné HALÓ !!! No jasně !!! Vždyť je tady zase jaro a konec zimního spánku a moje krasavice Káťa si v garáži zase netrpělivě pobrukuje a vysílá mě signály. Ok , vydrž , jdu se převlíct a hned jsem zpět.
Po zimě jsme museli oba dva opatrně zkoušet jestli je všechno ok , co je nového na silnicích a jestli si ostatní už zvykli , že vyjeli i motorky. Nakonec z toho bylo krásných 70 km. a všechno bez závad.Takže se už moc těším na další krásný den na dvou kolech.
oba jsme se třepali nedočkavostí...we were both shaking with anticipation ...
po cestě jedna zastávka na kávu...one stop along the way for coffee ...