Když jsem se dnes ráno podíval z okna, okamžitě mi naskočil první verš dávné písničky: my čekali jaro a zatím přišel mráz.
Což o to, počasí venku odpovídalo přesně tomu verši. Jenomže co se nestalo, pak se mi v hlavě vynořily další kousky textu a nakonec celá písnička, což mě skoro vyděsilo. Protože od puberty poslouchám spíše Black Sabbath než Green Horns, tedy v tomto případě přesněji řečeno jejich nástupnickou kapelu Fešáky. A vlastně jsem tu písničku ani neznal v originále, ale jen nepřímo. Chodili jsme v mládí do hospod, kde se hrálo na kytary a zpívalo a jen z toho hraní se mi celá písnička uhnízdila v hlavě, a to nejen tato. Asi bych si podobně vzpomněl na řadu dalších. Protože tak prostě mozek v mládí funguje, nasává informace jako houba a překvapivě hodně si toho uloží a zapamatuje. Dnes, v pokročilém středním věku, už si nezapamatuji ani to, co bych si zapamatovat měl. A je škoda, že jsem v době mládí nestrávil více času učením. Ani by to nemuselo být školní učení, které mě moc nebavilo, ale třeba jazyky, programování, umělecká tvořivost, všechno bych dnes skvěle (vy)užil…
V každém případě doufám, že se jaro brzy vrátí a i ten mráz, co přichází z Kremlu, brzy pomine. A já… já si pak zajdu na nějakou pěknou zahrádku, kde se hraje na kytary… Protože některé radosti si lze dopřát (byť třeba v mnohem menší míře), i když už je mládí dávno pryč.